Bohoslužebný život

Světem víry

Bohoslužba - o co jde?

drevenykriz„Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (List Římanům 12,1)

Apoštol Pavel považoval oběť za běžný rys křesťanova života: „Přinášejte sami sebe jako živou, svatou, Bohu milou oběť." A že to není samozřejmé, tak vybízí, žádá, prosí, napomíná. To jediné biblické slovo má tolik odstínů, a tak si každý může vybrat, protože na každého člověka se musí jinak. Vyberme si tedy, co je nám blízké, ale oběti se nevyhýbejme. Neboť bez oběti není pravé víry.

Nemá to být oběť života, jak to chtěl udělat Abraham s Izákem - mrtví přece nemohou chválit Hospodina. Má to být oběť srdečná, plynoucí z lásky, neformální, naprosto dobrovolná. Jak to říká Jozue: „Zdá-li se vám, že sloužit Hospodinu je špatné, vyberte si, komu chcete sloužit - jiným bohům nebo sobě nebo jiným lidem?“

Celý život křesťana v neděli i ve všední den je bohoslužbou, v níž přinášíme sami sebe Pánu Bohu jako živou, svatou a Bohu milou oběť. Je však třeba dodat, že to není jenom holá povinnost. Život jako bohoslužba začíná tam, kde jsme schopni zpívat s Pavlem ten úžasný chvalozpěv z konce 11. kapitoly: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva navěky. Amen." Bůh je mocný, moudrý, slavný, láskyplný; a přitom je i slitovný a věrný. V tom je skutečný důvod té celoživotní oběti, zasvěcení života Bohu, když člověk může říct: „Dostalo se mi nezaslouženého slitování. Bůh mě má rád a já nevím proč. Je to jeho nezasloužený dar. Každý den přináší do života nové a nové dary. Proto mu také obětuji celý život.“

Bohoslužby jako společenství u Slova a svátostí

„…a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ (Skutky apoštolů 2,42)

Křesťané věří, že je jim Pán Bůh zvláštním způsobem přítomen, když se shromažďují, aby ho chválili, naslouchali jeho Slovu a přimlouvali se za potřeby svých bližních. Takovým shromážděním říkáme bohoslužby a konají se většinou v neděli na oslavu Kristova vzkříšení.

Bohoslužby mají formu rozhovoru, v němž zaznívá nejen Boží slovo, ale i naše lidská odpověď: shromáždění sboru, vzývání Boha, slyšení Slova, obecenství s Bohem, účast na životě bližního a zmocnění k poslušnému životu ve světě. Ve službách Božích se nám stává skutečností Kristova vláda, která platí jak nad církví tak i nad celým světem. Proto k samé podstatě řádných bohoslužeb patří jejich veřejný charakter.

Účastnit se bohoslužeb není náboženská povinnost, ale příležitost setkat se s Boží láskou a věrností uprostřed každodenních starostí, úkolů a pochybností. Při bohoslužbách Bůh vstupuje do našeho života a působí na nás svým Slovem. Ujišťuje nás o svém odpuštění, povzbuzuje nás v našich těžkostech, odhaluje nám naše selhání a vybízí nás k novým úkolům. Účastí na bohoslužbách náš život z víry nekončí, ale začíná. Přijímáme zde sílu, inspiraci a pověření do svých všedních dnů.

Každá bohoslužba má svou formu a liturgii. Otázka liturgie a bohoslužebných forem sice patří v protestantských církvích k věcem nepodstatným, čili nezávisí od nich spasení, které je dílem Boží milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Nicméně náboženství, víra, bohoslužba potřebuje zaujmout (upoutat) nejen rozum člověka, ale i cit, jeho nitro, a tak zapálit odvahu víry. A prostředkem k tomu se stává mimo jiné také samotná liturgie (čili celý bohoslužebný život církve). Člověk je tělesně duchovní bytí a bez opory forem, znamení a rituálů se neobejde. Bohoslužba církve - to jsou modlitby a úkony, které se konají podle určitého pořádku, jimiž členové shromáždění přednášejí Bohu chvály, díky a prosby, a při nichž nabývají milosti Boží.

Liturgie

Slovo liturgie se odvozuje od řeckého „leitos“ - veřejný a „ergon“ - dílo, práce, čin, jednání. Řecky „leiturgein“ znamená prokazovat službu, sloužit. Jedná se o posvátnou službu, o kultické úkony v užším i širším smyslu. Liturgie je bohoslužebná páteř života křesťanské církve (jejich sborů a věřících). Je vlastním projevem života víry, podobně jako jím je vyznavačské dogma (odpověď na Boží zjevení) a svědecké jednání (diakonie - odpověď na Boží milostivé zacházení s námi).

Všeobecné kněžství

„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný. Kdo v něj věří, nebude zahanben“ (1. List Petrův 2,5-6)

Křesťan se ve spojení s Ježíšem Kristem stává také živým kamenem Z takových kamenů se staví duchovní dům, církev. Všichni věřící mají stejnou důstojnost na základě znovuzrození v Kristu. Všichni jsou povoláni ke spáse, žijí stejnou nadějí. Mezi věřícími v Krista není rozdílu. Každý věřící má jedinečné poslání pro svět. Má být královstvím kněží, tedy prostředníkem mezi Hospodinem a celým světem. Má zvěstovat Hospodinovu slávu a moc - a připomínat jeho kralování. V Kristu je plnost kněžství Nové smlouvy, on je pravým prostředníkem a zástupcem lidí před Bohem. Skrze něho máme my věřící kněžské poslání. On jako „úhelný kámen“ je tou poslední instancí, je Pán církve a z něj všechno vyrůstá. Proto každý věřící může a má pečovat o druhé, přijímat Boží slovo a předávat je. Všichni jsou povoláni ke svědectví o Kristu.

Všeobecné kněžství věřících se uplatňuje i v liturgii prostřednictvím některých úkonů, kterými se na ní neordinovaní (laici) podílejí. Toto všeobecné kněžství se uskutečňuje jejich aktivní účastí v liturgii. Evangelické bohoslužby může vést v zásadě každý věřící, kdo je touto službou církví pověřen. Sbory mají zpravidla své faráře, kteří tuto službu vykonávají jako součást svého povolání. Tito však při tom spolupracují s ostatními členy sboru a bohoslužby se tak stávají vzájemnou službou a sdílením darů Ducha svatého.

Všeobecné kněžství především vyjadřuje, že víra nikdy nekončí u soukromého vztahu křesťana k Bohu, ale nakonec se vždy zaměřuje do společenství. Vede k životu před Bohem s ostatními a pro ně. Tuto skutečnost krásně vyjadřuje apoštol Pavel v listu Galatským: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ (Ga 6,2). Bohoslužba církve se tak proměňuje v bohoslužbu všedního dne.

Služba slova

Úkol zvěstovat Slovo Boží svěřil Ježíš Kristus svým učedníkům. Církev v tomto úkolu pokračuje, když tímto posláním pověřuje muže a ženy, u nichž poznala obdarování Duchem svatým pro tuto službu. Úkolem tzv. kázání, které tvoří střed a nedomyslitelnou součást evangelických bohoslužeb, je zpřítomnit radostnou zvěst evangelia do aktuální Boží výzvy a potěšení. Základem kázání je biblický text.

Když Bible mluví o Bohu, říká také mnoho pravdivého o člověku. Jako v zrcadle tu vidíme své chyby, selhání i falešné naděje. Především tu však nacházíme pozvání k důvěře a novým možnostem, které nám Bůh připravil. Bibli nečteme jako popis událostí, ke kterým v budoucnu dojde, ale jako slovo, kterým nás chce Bůh změnit, napomenout i povzbudit již dnes. Naše budoucnost zůstává otevřená a díky Bohu i nadějná.

Cílem služby slova je promítnout biblické slovo do života posluchačů, aby v něm zaslechli živé Boží slovo do svých starostí i radostí, nadějí i pochybností. Křesťané věří, že zvěstování evangelia je dílem Ducha svatého, při němž Bůh používá našich lidských schopností, a že je to Duch svatý, kdo člověku otevírá aktuální význam a smysl slov Písma.

Večeře Páně

Večeře Páně je slavnost, kterou křesťané slaví na znamení svého smíření s Bohem a mezi sebou navzájem. Hostitelem je Ježíš a pozváni jsou všichni, kteří litují svých hříchů a touží po ujištění, že jim Bůh odpouští.

Viditelným znamením našeho smíření s Bohem je při večeři Páně chléb a víno. Lámání chleba připomíná Ježíšovu oběť na kříži a víno nás upomíná na jeho prolitou krev. Naše vysvobození z hříchu bylo vykoupeno obětí Ježíše Krista. Chléb a víno jsou nám hmatatelným ujištěním o skutečnosti Božího odpuštění. Svou účastí na večeři Páně křesťan vyznává své hříchy a přijímá od Boha milost. chleb_vino

Společenství při večeři Páně je současně znamením vzájemného smíření mezi lidmi. Ti, kteří byli ujištěni o smíření s Bohem, si již nemají co vyčítat. Přemoženi Kristovou láskou odpouštíme těm, kteří nám ublížili a přijímáme je za své bratry a sestry, protože žijí z téže Boží milosti jako my. Slavnost večeře Páně je také znamením naší naděje na budoucí společenství Kristova lidu. Již nyní se smíme radovat z darů Ducha svatého a těšit se na setkání s Kristem a těmi, které vykoupil k životu věčnému.

Církev slaví večeři Páně jako znamení přítomnosti vzkříšeného Krista uprostřed jeho lidu. Ta však není vázána na samotný chléb a víno, ale souvisí se vším, co se při večeři Páně děje. Naše ochota vyznat na základě Božího slova své hříchy, Boží milosrdenství, které přijímáme, vzájemné smíření nepřátel i naše radost z Božích zaslíbení - to vše je dílem Kristovy lásky a přítomnosti Ducha svatého.

Způsob slavení večeře Páně v evangelické církvi byl ovlivněn dřívější praxí katolické církve, která ji chápala jako stálé opakování Kristovy oběti (mše) a jeho přítomnost vázala na proměnu hostie v tělo Kristovo, jemuž je pak vzdávána trvalá úcta. Evangelíci zdůrazňují neopakovatelnost Kristovy oběti, kterou si při večeři Páně připomínají jako jedinečnou událost. Dříve se pro větší vážnost slavila pouze o svátích (čtyřikrát do roka). Nyní tomu již bývá častěji po vzoru praxe novozákonních sborů, kde večeře Páně byla součástí každé nedělní bohoslužby. Osobní zpověď je nahrazena společným vyznáním hříchů, víry a ochotou ke změně života. Na Večeři Páně se připravujeme slyšením Slova Božího, na modlitbách a vzájemným smířením v rodinách.

Hudba a zpěv

Hudba při bohoslužbách umožňuje zapojit do našeho vztahu k Bohu i lidské city a naznačuje, že lidská slova nedovedou vyjádřit celou šíři a hloubku naší víry a naděje. Společné písně nám pomáhají stát se součástí života církve přes hranice času, neboť nám umožňují připojit se k vyznáním a modlitbám těch, kteří nám víru předali a uvědomit si, že Bůh s námi ve svém díle navazuje na to, co koná po staletí.

Modlitba

Na rozdíl od ostatních náboženství, kde modlitba slouží k získání výhod, přízně a prosazení vlastních cílů, křesťané se učí modlit od Ježíše, který Boha nepřemlouval, ale v modlitbě hledal, jak nejlépe naplnit jeho vůli.

V modlitbě se snažíme, abychom Bohu co nejlépe porozuměli a nalezli cestu, po níž nás chce vést. Modlitba nám pomáhá nalézt ztracenou důvěru k Bohu a znovu si připomenout Boží lásku a věrnost. Pomáhá nám statečněji se vyrovnat s tím, co nás trápí a najít smysl a úkol života i v situacích, které jsme si nezvolili a kterým nerozumíme.

Modlitba, jak ji chápou křesťané, není pouhé přemýšlení o životě a jeho smyslu, ale řeč, kterou se obracíme přímo k Bohu a Ježíši Kristu. Modlit se ve jménu Ježíše Krista znamená navázat v modlitbě na to, co pro nás Bůh v Ježíši Kristu učinil a opřít o to svou naději a důvěru. Modlit se můžeme kdykoli a kdekoli. Vlastními i naučenými slovy. Modlitba by se neměla stát povinností ani pojistkou. Lepší je myslet na Boha celý den a vyjadřovat to tichou pokorou i odvahou k pravdě. Stejně důležitá je i modlitba společná. Uč nás víru neskrývat, hledat, co je nám společné, myslet na druhé a navzájem se podpírat. Velikým požehnáním je společná modlitba v rodině. Pomáhá vzájemné důvěře a porozumění. Společná modlitba ve shromáždění je služba, kterou si navzájem pomáháme, abychom pro svou víru, starosti i radosti našli místo ve společném volání církve a všeho stvoření.

01

Aktuálně za námi


Další fotogalerie

Zamyšlení

Hledání odvahy

„Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez...

Číst celé zamyšlení

SCEAV na facebooku

Chcete-li být v kontaktu z nejaktuálnějším děním v naší církvi,
sledujte nás na Facebooku.

Kalendář akcí

13.04.2018
14.04.2018

9:00
16:00

13
11.05.2018
16:00
21:00

11
14.07.2018
21.07.2018

17:00
11:00

14
09.08.2018
12.08.2018

18:00
13:00

9
Nenalezeny žádné události
 alt=