Introit (vstup) – jsou to zpívané biblické verše. Jdezpravidla o počátek žalmu, na které shromáždění odpovídá druhou částí textu. Obě jsou zakončeny zvoláním Aleluja. V době postní a při pohřebních shromážděních se Aleluja vynechává. Někdy slouží jako vstupní slovo tzv. adjutorium (povzbuzení): pomoc naše budiž ve jménu Páně, který učinil nebe i zemi.

Kyrie eleison (Pane, smiluj se) – nemá-li naše vzývání Boha být pokrytecké, je třeba, abychom se před ním přiznali ke svému hříchu (v úvodní části proto následuje veřejná zpověď, taková byla starocírkevní a reformační praxe). V prosbě o odpuštění bereme vážně Boží milosrdenství a spasení v Ježíši Kristu, čímž je vzdávána čest Božímu majestátu. Veřejnou zpověď lze rovněž zařadit po kázání v těsném sepětí s Večeří Páně.

Kolekta – Jedná se o zpívanou modlitbu, ve které převažuje oslava Boha. V bohoslužebném životě má adorace velice významnou úlohu. Bůh je dobrý, jeho lid se k němu blíží v pokorném vzývání a radostném chválení. Obsahem modlitby jsou také prosby za přítomnost Ducha svatého mezi námi i všude, kde se Kristova církev shromažďuje. Závěrečné Amen by měl vyslovovat celý sbor jako výraz své účasti na modlitbě. Úcta k Hospodinu, jejž v modlitbě oslovujeme, vede k tomu, že při modlitbě stojíme. Celou vstupní část bohoslužby máme prožívat jako něco slavnostního (Žalm 84,2n)

Čtení Písma – jeho funkcí je uvést kázání do širší biblické souvislosti. Při čtení sbor stojí, aby vyjádřil, že nad sebou uznává autoritu Božího slova. Po přečtení z vděčnosti za to, že zaznělo Boží slovo, sbor odpoví slovy „Bohu díky.“

Kázání – je výkladem Písma. Vyhlašuje Kristovu vládu, zvěstuje evangelium odpuštění, dosvědčuje Boží smlouvu; tím utvrzuje víru, naději a lásku a osvobozuje od strachu. Kázání zpravidla ústí v krátkou modlitbu. Jejím obsahem je přitakání ke zvěsti kázání, dík za ni, prosba o sílu k následování.

Přímluvné obecenství – sbor se v něm rozpomíná na celou církev, na svět, v němž žije a na své jednotlivé členy, kteří jsou v tísni a ohrožení. Jde o několik vyslovených přímluvných modliteb členů shromáždění. Přímluvy jsou zakončeny společnou Modlitbou Páně.

Vyslání – představuje přechod ke každodenní službě v rodině, v povolání, na veřejnosti. Krátké slovo poslání je někdy voleno z epištolních oddílů, připomíná jednotlivci i sboru, odkud pramení jejich pověření ve světě. Dary, které jsme od Boha přijali, nás vyzbrojují a zavazují, abychom jednotlivým bližním slovy a skutky ohlašovali, že záchrana pro ně a pro celý svět je v Ježíši Kristu.

Požehnání – je příslibem Boží přítomnosti do dnů nového týdne. Vztahování rukou je přitom symbolem přímluvné modlitby.

Společné písně v průběhu bohoslužeb mají za cíl vzdát Bohu chválu, vyznat náš hřích a přivlastnit si Boží požehnání.