Chyba 404: Nenalezeno
×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 62

CASD - Praha - Smíchov

15. 11. 2008

„Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.“ Sk 15,6-7.

29. 6. 2008

Téma: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Text kázání: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“ Ef 2,19.

6.6.2008

 

„Vězte,“ dodal Pavel, „že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou.“ Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.

Sk 28,28-31.


Vysoký synode, vážení biskupové, drazí synodálové, bratři a sestry!

S radostí jsem přijal pozvání na Váš synod, protože nejen že patříme do jedné konfesní rodiny, ale od začátku nás spojuje společný zápas víry, a to mnohem více než s jinými církvemi. Od Vás k nám přišli Lovčanyi, Nigrini, toleranční kazatelé, Hodža a další. Z našich dělníků na vinici Boží k Vám přišel Třanovský a mnozí emigranti. Také v moderních dějinách našich národů je vliv Vaší církve nesmazatelný. Spojuje nás úzká spolupráce, které si u nás na Těšínsku velmi vážíme. Osobně si také vážím postojů bratra generálního biskupa Miloše Klátika na zahraničních konferencích, protože zastává biblické principy, které nebývají vždy populární v dnešní zesvětštělé Evropě. Život Vaší církve a činorodé církevní školství je pro nás znamenitým povzbuzením. Přeji Vám nadále Boží požehnání, účinné šíření evangelia a radost z růstu církve.

Milujeme církev, protože je dílem Ducha svatého a ptáme se, kde najdeme radu a povzbuzení k budování pravé církve? Odkud vzít inspiraci k šíření evangelia v dnešním tak složitém světě? Odpověď je jednoznačná – jedině v Písmu, sola skriptura. Pokud nám jde o misii církve, pak nemůžeme pominout Skutky svatých apoštolů. Také Dr. Martin Luther ve své úvaze O církvi svaté a znameních jejích z roku 1539 míří ke Skutkům apoštolským. Někteří je výstižně nazývají Skutky Ducha svatého. Duch svatý působí mocí Božího slova skrze věrné svědky Ježíše Krista. Jak to činí? Luther ve zmíněném traktátu píše: „Křesťanská svatost aneb obecného křesťanstva svatost jest tato, když Duch svatý dává lidem víru v Krista a skrze ni je posvěcuje (v Skutcích 15). Tj. činí nové srdce, duši, tělo, skutky, obcování a píše přikázání Boží ne na deskách kamenných, ale srdcích masitých (2 K 3).

Celé Skutky apoštolské jsou pokladnicí rad a zdrojem síly pro všechny, kteří chtějí v podřízenosti Boží moci být nástroji Ducha svatého v církvi. Dovídáme se tam, v koho věřili první křesťané, jak žili apoštolé s Bohem, koho a jak zvěstovali, jaké bylo jejich poslání a za jakou cenu je naplňovali. Proč neváhali klást životy pro Krista? Skutky jsou nepřeberným zdrojem inspirace pro církev. Dovolte, prosím, abych na vrcholném zasedání Vaší církve připomenul tři podněty z posledních veršů této knihy.

1) Boží Církev stojí na Kristu. Jádrem apoštolova poselství byl Ježíš Kristus. Nezvěstoval žádné jiné jméno, stejně jako apoštol Petr a všichni apoštolé, ale pouze spasitelné jméno Ježíš Kristus. V dnešní pluralitní společnosti se to zdá být zpátečnické. Vždyť chceme vycházet se všemi spoluobyvateli planety dobře. Jako křesťané chceme jinověrce milovat. Ale chceme také svědčit o tom, který všechny zahrnul ve své lásce, zemřel za ně a vstal z mrtvých, aby jim dal dobrou naději. Toto úžasné jméno zní: JEŽÍŠ. Jsme povoláni zvěstovat Boží království a učit všemu o Pánu Ježíši Kristu.

2) Boží Církev roste. Tam, kde je živý Bůh, je živá církev. Boží spása byla poslána pohanům. Že byla poslána Židům, bylo všem jasné, ale že také pohanům, to bylo třeba připomínat. Někteří byli povoláni k práci mezi Židy. Apoštol Pavel byl poslán k pohanům. Víme, že kvůli tomu mezi oběma směry došlo k napětí, které bylo na známém jeruzalémském sněmu, jak o něm čteme v 15.kapitole Skutků, zmírněno. Církev byla připravena vnitřně sílit a navenek růst. Tomuto účelu mělo sloužit zvěstování evangelia všem.

Evangelizace byla prvořadým plánem prvních sborů od samého počátku. Pán Bůh dával sborům růst. Růst sboru můžeme přirovnat růstu stromu. Když totiž stromek začneme od mála tvarovat a uděláme z něho bonsai, pak už nemá šanci vyrůst jako statný strom. První křesťané byli pronásledováni a měli spousta překážek. Měli ovšem od samého počátku vizi duchovní zralosti a šíření evangelia. Bonsai je zajímavý keřík, ale ovoce na něm nevyroste. Církev je zde ovšem proto, aby přinášela nádherné a stále žádanější ovoce Ducha svatého: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání (jak je známe z Galatským 5,22-23) a navenek rostla. Toto ovoce vyrůstá ze zdravého kmene církve.

Jsme tedy povoláni k tomu, aby církev sílila i rostla. Pamatujme tedy na poslední zprávu z činnosti apoštola Pavla: „Boží spása byla poslána pohanům“. Máme jich dost. V Čechách více, než na Slovensku, proto o tom mluvím s pocitem hluboké pokory. Máme dost novopohanů a dost „bonsai-sborů“, avšak máme také naději. Lámeme si sice hlavu, co s nimi. Vždyť bonsai už nemůže růst jako ostatní stromy, ale víme, že Duch svatý má moc přimět i „bonsai-sbor“ k novému růstu a nesení ovoce.

3) Boží Církev žije nadějí. Naděje nezahanbuje. Apoštol s jistotou pronesl: „A oni Boží spásu přijmou“. Až do poslední chvíle měl jistotu, že jeho práce má smysl. Jak často se dá vyčíst z očí unavených služebníků církve: „Kážu a kážu, ale lidé stejně neuvěří“. Apoštol měl jistotu, že Duch svatý může hříšníka přivést ke Kristu a změnit jeho život. Takto uvažoval navzdory nepříznivým okolnostem jako císařův vězeň pod stálým dozorem římské armády. Jeho budoucnost byla nejistá, ale on měl naději. Pán mu totiž řekl: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě,“ (Sk 23,11). Pán Bůh mu zjevil svou vůli, on ji plnil a věřil v její naplnění.

I my věříme v Boží povolání – vocatio. Mluvíme o vocatio interna a vocatio externa. Obojí má být Boží. Jedno se uskutečňuje bezprostředně v osobním vztahu k Bohu, druhé skrze církev. Jestli jsme tedy přijali Boží povolání, pracujme s nadějí, jakou měl apoštol Pavel. Z lidského hlediska měl bezvýchodnou situaci, ale jeho poslední věta z jeho kánonického životopisu zní: „A oni ji – Boží spásu - přijmou.“ Věřil, že práce v Pánu není marná, jak o tom ujišťuje Korintské 15,58: „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ Boží povolání nás zavazuje nejen k poslušnosti, ale i k naději.

Apoštol žil nadějí, která jej nezviklala ani v nejtěžších chvílích. Tak tomu bylo na první misijní cestě. Vzpomeňme Lystru. Byl tam kamenován. Když už o něm mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města, ale on vstal, vrátil se do města, pak odešel do Derbe, kde spolu s Barnabášem zvěstoval evangelium a získal mnoho učedníků. A co nás udivuje, zpátky se vracel přes Lystru, kde jej kamenovali, a „všude tam posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře,“ (Sk 14,22). Apoštol mohl povzbuzovat jiné, protože žil nadějí a pracoval s nadějí, až po vytoužený cíl své misie – Řím, kde s jistotou řekl, že pohané spásu přijmou. Pracujme i my s nadějí!

Spojme k tomu své síly jako lidé v záchranné akci. Jednou na farmě malý chlapec zabloudil ve velkém lánu obilí. Byl natolik malý, že viděl nad sebou jen nebe. Také rodiče ho v obilí neviděli. Volali na něho, ale on neslyšel. Svolali tedy celou dědinu. Lidé se roztáhli do řady, chytili se za ruce a procházeli lánem. Netrvalo dlouho a našli vysíleného chlapce. Dali jej otci a matce, a ti jej s radostí objali. Radost měla nejen rodina a nalezený chlapec, ale všichni, kteří jej hledali. Takto i my ve sborech, seniorátech, církvi a celé konfesní rodině potřebujeme ruku v ruce hledat lidi vzdálené Kristu. Ten, který nás našel první, je Ježíš Kristus. Následujme jej s nadějí a On náš zápas dovede k cíli!

Stanislav Piętak

 

Aktuálně za námi


Další fotogalerie

Zamyšlení

Otázky a odpovědi

„Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.“ Lukáš 2:46 Dobří učitelé používají různé...

Číst celé zamyšlení
 alt=