Racionalismus a liberalismus
V 18. století, pod vlivem osvícenství, vzniká pietismu v teologii nový rival – racionalismus. Nad zjevené Boží slovo byl racionalistickými teology postaven jejich lidský rozum. Cokoli se nedalo vysvětlit rozumem, racionalističtí teologové odmítali – nemělo u nich místo učení o prvotním hříchu, o zázracích a zjevení. Bible nebyla pramenem Božího zjevení ale jen příručkou mravouky, byly odstraňovány Lutherovy katechismy ze škol a zaváděny nové příručky racionalistů. Zvěst evangelia byla nahrazena planým moralizováním nebo výukou praktických dovedností.
Na Těšínsku dochází ke střetávání mezi těmi, kdo rozvíjeli dědictví pietismu z počátku 18. stol., a racionalistickými teology po vyhlášení tolerančního patentu r. 1781. Do nově vznikajících sborů (Bílsko, Visla, Bludovice, Komorní Lhotka, Bystřice, aj.) přicházeli nejrůznější pastoři a leckde evangelíci nehodlali akceptovat nový, nebiblický styl racionalistických teologů. Např. v Bílsku předseda staršovstva (Oberälteste), obchodník Carl Friedrich Sennewald (†1824), který patřil k čelným probuzeneckým pracovníkům ve městě, velice těžce nesl činnost pastora Fischera, který jeho činnost svým racionalismem negoval.
Velkou vzpruhou pro dědice pietismu bylo působení pastora Leopolda Marcina von Otto (†1882) na Těšínsku v letech 1866-75. Zastával neochvějně biblickou linii a odmítal teologický liberalismus. Racionalisty vybízel, aby nepředstírali, že jsou křesťany, když odmítají Bibli, napsal: „Kdo nechce v Bibli uznat zjevenou Boží pravdu, ať si nehraje na křesťanství, ať neusiluje očišťovat Bibli – ať ji odhodí a řekne, že přestal být křesťanem.“ Svým odpůrcům, kteří často popírali božství Pána Ježíše Krista odpověděl takto: „Jestliže Kristus není Bohem, Bible je lží, církev divadlem a služebníci církve největšími svůdci.“ Otto také nelibě nesl některé prvky racionalismu, kterými byl zatížen tehdy nový Heczkův polský kancionál (1865).