Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi… (Genesis 1,27-28)

Pravá láska pramení v Kristu – k Němu se upíná naše víra v živého Boha a naděje v Duchu svatém. K rozněcování těchto základních duchovních hodnot manželé potřebují čerpat sílu ze studia Božího slova, modlitby, společenství věřících a pravidelné účasti na Večeři Páně.

Duchovní život je nutno začít již v období vzájemného poznávání. Církev je povinna v prohlubování duchovního života snoubenců napomáhat nabídkou předmanželské přípravy založenou na Písmu svatém. Je na místě přistoupí-li snoubenci před svatbou k Večeři Páně, oč mohou požádat faráře, který je bude oddávat. V den svatby má ženich poděkovat svým rodičům za výchovu a poprosit o odpuštění všech prohřešků. Totéž učiní doma nevěsta. Oba snoubenci pak oba prosí rodiče o požehnání na cestu k oltáři a do života.

Pravoplatnost sňatku je vázána státními a církevními předpisy. Základní prvky svatebního obřadu tvoří zvěst Božího slova, modlitba, novomanželský slib, prohlášení manželství za pravoplatné, požehnání a podpisy novomanželů, svědků a oddávajícího. Slib zpečetěný podpisy zavazuje k manželské odpovědnosti, zatímco požehnání je výrazem radostného poselství, že všemohoucí a milosrdný Bůh chce novomanželům prokazovat svoji přízeň.

Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. (Židům 13,4)

Po uzavření sňatku bývá svatební hostina, o které platí: lepší bohatší a zajímavější program, než přebujelé pohoštění. Štědrost a vděčnost je možno projevit darem na dobročinné a misijní účely s vírou, že Pán Bůh tento čin požehná (Izajáš 58,10).

Manželství je součástí lidské společnosti, proto manželé mají usilovat, aby nežili jen pro sebe, ale byli požehnáním pro bližní, pamatovali na své rodiče, dobře vychovali svoje děti a spolu s Kristovou církví usilovali o oslavení Pána Boha.