Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 6:23

Připomínky zesnulých

V souladu s místními zvyklostmi si rodina připomíná svého zesnulého v rámci bohoslužby. Bývá to v nejbližší neděli po pohřbu, po šesti týdnech od úmrtí, za rok nebo u příležitosti nedožitých narozenin apod.

Všechny zesnulé, kteří byli odvoláni v kalendářním roce, si pak sbor společně připomíná v Památku zesnulých v první listopadovou neděli.

O umírání, smrti a pohřbu

Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí. (Jób 14,1-2)

Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím. 8,38-39)

Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt. Co je zaseto jako pomíjitelné vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. (1K 15, 26.42-44)

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Ž 13,14)

O naději zmrtvýchvstání

Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Izaj.55,8-9)

Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi. (Zjev. 14,13)

Ježíš jí řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (Jan, 11,25)