3. Přednášíme Bohu věci, které se týkají dítěte.

4. Modlíme se krátce.

Rodiče by se mohli se svým dítětem začít modlit např. větou: Pane Bože! Děkujeme Ti, že máš rád svoji Klárku. Slova této modlitby jsou vhodná, neboť každému z nich rozumí i osmnáctiměsíční dítě. Důležité je, že díky obsahu zmíněné modlitby si dítě může uvědomit, že jej milují nejen rodiče, ale i Pán Bůh. Čím častěji je modlitba vyslovována, tím jasnější se dítěti stává význam Boží lásky pro jeho život. S dvouletým dítětem se můžeme modlit např. těmito slovy: Dobrý Bože, děkujeme Ti za hezký den. Děkujeme Ti, že máš rád tatínka a maminku a že máš rád svoji Klárku. Amen. (variace: Měj rád naši babičku. Je moc nemocná. / Děkujeme Ti za bratříčka, máme ho všichni moc rádi. / Dej, ať se nám naše Martinka brzy uzdraví.)

Postupně zjistíme, že i dítě začíná o svém světě zcela svobodně hovořit v modlitbě. Tyto modlitbičky jsou veselé, živé a věrohodné. Díky nim děti nabývají zkušenost: Bůh se o mě zajímá, miluje mne. S tímto Bohem se děti cítí dobře, mohou se k Němu chovat přirozeně, cítí k Němu důvěru a přátelství.