Někdy dostaneme to, oč žádáme, a vždy dostaneme to, co potřebujeme.

Ani Bůh nezapomíná na Své děti a bere vážně jejich těžkosti. Jonáš potřeboval strom, který by jej zachránil od planoucího slunce. Bůh mu jej skutečně daroval. Kdekoliv se nachází planoucí slunce, můžeme nalézt svlačec, který ukáže cestu. Anděl smrti rozdrtí obklíčenou armádu, mana krmí milióny lidí na poušti, zemětřesení otevírá dveře vězení, Boží milost činí snesitelnějším i osten v těle. Někdy dostaneme to, oč žádáme, a vždy dostaneme to, co potřebujeme.

„Jonáš měl ze skočce velkou radost.“ A bylo mu dobře. Ale zdá se, že pozapomněl na Boha, který to všechno připravil.

Neexistuje větší nebezpečí než to, že nerozpoznáme Boží ruku v přírodě a v dějinách. Jak často se díváme na naše největší požehnání jako na věci, které mají nebeský původ?

Všechno naše bohatství i to, které jsme si v potu těla a svými dovednostmi vydobyli, je Božím darem. Šťasten je ten, kdo najde každé požehnání oslazeno myšlenkou: „Bůh mi jej daroval.“

Bohu vzdejte díky, protože je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné. Amen.