SCEAVVše o životě naší církve
Světem víryO víře a růstu
MédiaK prohlížení i k poslechu
Pro vásČím můžeme posloužitPřejeme si, aby „Rok mládeže“ ve sborech započal touhu po hlubším společenství napříč generacemi. Chceme se vzájemně povzbuzovat k tomu, aby v místních sborech vznikal prostor, kde spolu můžeme jako mladší a starší generace neformálně hovořit, více se poznat, mít zájem a učit se jeden od druhého.
Nechceme však zůstávat jen u společenství. Věříme, že větší propojení napříč generacemi by mělo vést k prohloubení zájmu o učednictví. V souvislosti s rokem mládeže tedy chceme hovořit i o tom, co znamená být učedníkem Ježíše Krista. Chceme hledat možnosti, jak
předávat vášeň pro Krista dalším generacím.
Uvědomujeme si, že podobné záměry jsou během na delší trať. V roce 2018 bychom rádi viděli změnu ve 4 oblastech.
1. Každý sbor hledá nové cesty k hlubšímu společenství napříč generacemi.
2. Každý sbor přemýšlí, jaké klíče (zodpovědnosti) svěřit mladým lidem v místním sboru.
3. Každý sbor má ve svém presbyterstvu člověka, který „dýchá“ pro mládež a mladé lidi.
4. Ve sborech se začíná hovořit o předávání z generace na generaci. Rodiče vidí svoji roli duchovních vedoucích pro své děti, lidé začínají rozumět svému zapojení do procesu učednictví.
Této vizi hodláme podřídit akce, které v tomto roce církev připravuje spolu s EC MISE a Odborem mládeže SCEAV.
Více o Roku mládeže najdete na webu odboru mládeže SCEAV
Níže podepsané církve se společně obracejí na prezidenta republiky a na Senát Parlamentu ČR se žádostí, aby bylo odmítnuto přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Jsme přesvědčeni, že rodina je základní složkou společnosti a je nenahraditelná.
Stanovisko Slezské církve evangelické a.v. k otázce homosexuality
Slezská církev evangelická a.v. (SCEAV) vydává své stanovisko v době po schválení zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Diskuse o homosexualitě neustává. Přijetí tohoto zákona v březnu 2006 vyvolává nové otázky, např. zda mohou homosexuální páry vychovávat děti a tvořit tak „rodinu“.
Přijetím zmíněné právní normy nevzniká pomyslná mez, která by činila další vyjádření na téma homosexuality zbytečná. Církev se nechce nechat vést jen pragmatickými úmysly ohledně toho, čeho může konkrétně dosáhnout. Na téma homosexuality se vyjadřuje proto, že zdroje z nichž čerpá, obsahují materiál, který se o homosexualitě vyjadřuje a vztahuje se k ní, dále z toho důvodu, že své vyjádření považuje za součást svého misijního poslání být světlem v tomto světě a v neposlední řadě chce využít práva pozvednout svůj hlas, jak je v demokratické společnosti pravidlem. Je škoda, že některé kruhy ve společnosti reagují na prohlášení a stanoviska církví v této věci s podrážděním, výsměchem a naprostým nepochopením, a nerespektují právo církve vyjádřit svůj zcela principiální postoj, který dokládá její věrnost Písmu.
1. Biblické hledisko
a/ „Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem…jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte se a množte se a naplňte zemi “ (1M 1, 27-28; Mk 10, 2-9). Bůh dal svému stvoření řád a základní součástí tohoto řádu je Bohem posvěcený, požehnaný manželský svazek muže a ženy jako základ rodiny. Nerozlučné společenství muže a ženy je cílem Boží stvořitelské vůle s člověkem: „Proto pustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“(1M 2,24) Manželství je ustanovenou a jedinou formou sexuálního soužití danou Stvořitelem. Homosexualita jako „varianta stvoření“ je biblicky nezdůvodnitelná.
b/ Dále Bible ve Starém i Novém zákoně (3M 18,22 ; 20,13 5M 23,18-19 ; Ř 1,24-27 ; 1K 6, 9-11 ; 1Tm 1, 8-11) výrazně odsuzuje homosexuální pohlavní život. Odsouzení konkrétních homosexuálních praktik předpokládá implicitní odmítnutí homosexuality jako takové. Sexuální soužití osob stejného pohlaví Bible nazývá hříchem, který se neskládá pouze z činů, ale představuje strukturu zasahující do všech oblastí lidského bytí.
c) Ač biblické výpovědi proti homosexuálnímu chování a zaměření ve svých konkrétních formulacích a intencích jejich autorů zapadají do kontextu své doby, nicméně jejich celkové poselství o homosexualitě je neklamné a ubírá se jedním směrem – odmítá homosexualitu jako hřích.
d/ Na základě předcházejících výpovědí docházíme k praktickým závěrům. Církev nemůže žehnat homosexuálním vztahům, Boží požehnání se vztahuje na svazek muže a ženy. Církev také nemůže souhlasit, aby homosexuální páry vychovávaly děti. Dále pak církev nemůže povolat do své služby osoby s homosexuální orientací – pro takové typy konání nenachází oporu v Bibli ani v tradici.
2. Vztah církve k homosexuálům
a/ Homosexuální odchylka od stvořitelského určení je uložena pastoraci církve, která se také obrací proti znevažování dotyčných jedinců.
b/ Pastorační pomoc musí obsahovat povzbuzování k důvěře v Ježíše Krista, který každého člověka miluje a svou proměňující vykupitelskou mocí ho chce zachránit.
c/ Církev musí mít promyšlené duchovně, koncepčně i odborně psychologicky fundované a láskyplné doprovázení lidí s touto sexuální orientací, a to s jasným záměrem vytvořit pro ně kvalitní uzdravující společenství.
3. Kontext současné diskuse o homosexualitě
Z hlediska snah vykládat biblické pasáže reagující na homosexualitu se zřetelem k jejich celkovému kontextu je radno si povšimnout, na jakém pozadí se odehrává současná diskuse o homosexualitě. Současná diskuse o homosexualitě na Západě probíhá v celkové atmosféře nepřejícnosti křesťanským, potažmo konzervativním hodnotám. Vyslovovat se proti homosexualitě není politicky korektní. Naopak hájit ji znamená „být na správné vlně“. Homosexualita je předmětem cílevědomého boje za lidská práva, který vede ke zpochybnění „tradiční rodiny“. Diskuse o homosexualitě probíhá v atmosféře postmodernismu, kdy neexistuje žádná jednotná pravda, a kdy je žádoucí, aby se každý řídil svou vlastní pravdou. Součástí tohoto klimatu, v němž není nic jistého a fixního, je tendence zahrávat si s vlastní identitou, která se projevuje ve snaze stírání rozdílů mezi oběma pohlavími, případně ve formě nového sociálně-antropologického inženýrství, které vedle mužského a ženského pohlaví uznává jako třetí a čtvrté pohlaví homosexualitu a bisexualitu. Tyto snahy vyvolávají dozajista zmatek a ztrátu orientace ve věcech velmi zásadních. Jestliže se homosexualita stává „normální“, je důvodné se ptát, zda časem nepřijdou aktivisté, kteří budou usilovat o ještě větší uvolnění v oblasti sexuálních vztahů.Vidíme, že diskuse o homosexualitě na Západě je doprovázena některými společenskými jevy, které s homosexualitou (přímo) nesouvisejí, ale umožňují, aby byla prezentována příznivém světle.
4. Závěr
Bible definuje člověka z hlediska jeho postoje k Bohu a k jeho vůli. Základními mantinely jsou věrnost a odpadnutí. Nemůžeme se neptát, v jakém směru se pohybuje dnešní společnost, i co se týče schvalování homosexuality. Otázku po své věrnosti Bohu si musí klást především církev sama.Církev přichází se zvěstí o Ježíši Kristu, který se obětoval za hříchy všech lidí, a který vstal vítězně z mrtvých. V Něm se nachází očištění a vysvobození od všeho zla, ode všech vin. O Něm bylo řečeno: „V Jeho jménu bude naděje národů“ (Mt 12,21).
Česká biskupská konference proti registrovanému partnerství
Velehrad: Biskupové Římskokatolické a Řeckokatolické církve, shromáždění na plenárním zasedání ČBK na Velehradě ve dnech 6. a 7.7.2004, se připojují k Prohlášení konference duchovních Církve bratrské a Slezské církve evangelické a.v. k rodinné politice (Prohlášení SCEAV a CB viz níže). V duchu Písma svatého, tradice a učitelského úřadu katolické církve vyjádřeného v církevních dokumentech, vidíme rodinu jako základní buňku společnosti, jejíž současné ohrožení nás velice zneklidňuje. Vytváření a zákonné zakotvení neoprávněných alternativ k manželství přináší další hrozbu stabilitě a funkčnosti rodiny a zdravému vývoji dětí. Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup, předseda ČBK
Církev bratrská a Slezská církev evangelická a. v. proti registrovanému partnerství
Velehrad: Stočtyřicet delegátů z České republiky (ČR) a Slovenské republiky (SR) se věnovalo křesťanské etice. V této souvislosti jsme si znovu uvědomili, že rodina je základní složkou společnosti a je nenahraditelná. Manželství muže a ženy je důležité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou.
Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důležitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti vážnost a úcta. Obáváme se, že celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manželství, soudržnosti rodiny a péči o děti. Nepovažujeme za náležité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manželství, jakožto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí. Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace. Jako křesťané jsme přesvědčeni, že naše společnost potřebuje posílit právní a sociální postavení rodiny, jakožto základní jednotky společnosti, včetně odpovědného rodičovství.
Jménem konference kazatelů:
Pavel Černý, Th.D., předseda Rady Církve bratrské v ČR
Ing. Miroslav Oravec, předseda Rady Církve bratrské v SR
ThMgr. Vladislav Volný, biskup Slezské církve evangelické a.v.
Stanovisko Slezské církve evangelické a.v. k lidem s homosexuální orientací
V současnosti probíhá v církvích široká diskuse o homosexualitě. Nejbližším praktickým cílem některých zájmových skupin v církvích i mimo ně je církevní požehnání nebo dokonce sňatky homosexuálních párů, umožnění duchovenské služby mužům a ženám s touto sexuální orientací. Některé kruhy ve společnosti reagují na prohlášení a stanoviska církví v této věci s podrážděním, výsměchem a naprostým nepochopením, a nerespektují právo církve vyjádřit svůj zcela principiální postoj, který dokladuje její věrnost Písmu. Každé vychýlení se z tohoto základu je zradou věrnosti Biblickému poselství.
1. Biblické hledisko
a/ „Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem…jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte se a množte se a naplňte zemi “ 1.Moj 1, 27-28; Mk 10, 2-9. Bůh dal svému stvoření řád a základní součástí tohoto řádu je Bohem posvěcený, požehnaný manželský svazek muže a ženy, jako základ rodiny. Nerozlučné společenství muže a ženy je cílem Boží stvořitelské vůle s člověkem. „…opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Manželství je jedinou formou sexuálního soužití. Sexuální soužití osob stejného pohlaví Bible nazývá hříchem. Homosexualita jako „varianta stvoření“ je biblicky nezdůvodnitelná. Písmo je pro nás jedinou autoritou dobově nepodmíněnou.
b/ Rozlišujeme homosexuální sklony a homosexuální pohlavní život. Všechny biblické texty které hovoří o homosexualitě, se vztahují právě na homosexuální pohlavní život. Veškeré biblické citáty mluví hrozivě ostře a jasně. Praktikovaná homosexualita je neslučitelná s křesťanskou vírou!
c/ Bible je základem a normou pro všechny křesťanské církve, v případě evangelické církve je to principiální součást reformačního učení.
d/ Církev nemůže povolat do služby v církvi lidi s homosexuální orientací ani „žehnat“ homosexuální vztahy, neboť pro takové konání nemá oporu v Bibli ani v tradici. Za převrácení sexuality ke stejnému pohlaví – ať již způsobeno čímkoliv – nelze, viděno biblicky, děkovat a chválit; v důsledku toho na ní nespočívá ani žádné požehnání. Nelze žehnat páru homosexuálů, aby žili osobní tragédii svého života. Je možné žehnat jen tomu, komu žehná Bůh.
2. Vztah církve k homosexuálům
a/ Homosexuální odchylka od stvořitelského určení jakožto utrpení je uložena pastoraci církve, která se také obrací proti znevažování dotyčných jedinců.
b/ Pastorační pomoc musí obsahovat povzbuzování k důvěře v Ježíše Krista, který každého člověka miluje a svou proměňující vykupitelskou mocí ho chce zachránit.
c/ Církev musí mít promyšlené duchovně, koncepčně i odborně psychologicky fundované a láskyplné doprovázení lidí s touto sexuální orientací, a to s jasným záměrem vytvořit pro ně kvalitní uzdravující společenství. Tímto stanoviskem se řadíme k většině křesťanů v církvích evangelických, evangelikálních, v římskokatolické a pravoslavné církvi, se kterými sdílíme společný postoj.
Církevní rada SCEAV 12. 8. 2003
Příběh Izraele má bohatou minulost, z níž vyrůstá dědictví církve. Jeho přítomnost hraje klíčovou roli ve světové politice a jeho spjatost s biblickými proroctvími nenechává na pochybách o Božích plánech pro tento lid v budoucnosti.Uznáváme a litujeme, že Martin Luther psal ve svých spisech proti tomuto národu. Spatřujeme v tom žalostnou skutečnost, že nejen někteří synové Izraele měli před očima „závoj, který jim zakrýval poznání Krista“ (2 K 3,14-16), ale zrovna tak někteří církevní otcové a reformátoři měli „závoj“ zastiňující jim Boží plán s Izraelem. Vztáhli proti němu pero, a dali tak podnět ke vztažení meče proti Izraeli. Pán Bůh dokazuje na svém lidu věrnost (Ř 9-11), své požehnání podmiňuje žehnáním potomkům Abrahama (Gn 12,2-3). Ježíš Kristus zbořil mezi Izraelem a církví zeď (Ef 2,14-18) a jeho oběť zavazuje ke vstřícnému postoji křesťanů vůči Izraeli.Respekt a vstřícnost vůči Izraeli však nezbavuje církev úlohy plnit Kristovu výzvu k nesení evangelia všem národům. Poselství evangelia (J 14,6; Sk 4,12) jim však nechceme vnucovat, ale vydávat svědectví s láskou a nadějí, že Otec zjeví svému lidu spásný plán v Kristu.Jsme přesvědčeni, že země Izrael patří Izraeli (Jr 23,2-4; 7-8) a Bůh chce skrze tento národ dát požehnání v této zemi všem obyvatelům včetně Palestinců, jak již dal požehnání celému světu skrze Syna Božího a potomka Davidova, Pána Ježíše Krista.Svůj postoj k Izraeli vyjadřujeme pravidelnými modlitbami o pokoj pro Jeruzalém a izraelský lid (Ž 122).
„Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení.“ Žalm 90:1 Už jste někdy viděli velikou skálu, vrhající svůj stín na řeku...
Číst celé zamyšlení
SCEAV
