SCEAV
Sešli jsme se na Valném shromáždění naší ekumenické rodiny, abychom projednávali nejrůznější společné záležitosti. Nejznámější problém, který nás zaměstnává, se týká odškodnění církví a budoucího vztahu církví se státem. Je to specifická záležitost, vyplývající z dějinného vývoje církevního života v naší zemi. Co tu hledat společného s prvním písemně doloženým církevním sněmem, řekněme „valným shromážděním“ křesťanské obce v Jeruzalémě? Tam se jednalo o vztah mezi judeokřesťany a křesťany z pohanů. Nyní máme zcela odlišnou koláž nejrůznějších záležitostí, které potřebujeme pochopit a řešit, aby zvěst Božího slova pronikala k nevěřícím lidem. Svět je jiný, ale lidé bez Boha prožívají tutéž beznaděj a prázdnotu při pohledu na nejzazší cíl svého života. Jak jim vyjít vstříc v jejich zoufalé situaci, kterou si neuvědomují, ba odmítají o ní uvažovat?
Každý sněm či valné shromáždění je hledáním cesty k dalšímu rozvoji křesťanské služby ve světě, do kterého nás posílá Ježíš Kristus se svým evangeliem. Apoštolské sněmování, jak nám jej zmiňuje Lukáš ve Skutcích svatých apoštolů, vyniká v tomto úsilí jako dobrý vzor nade všemi církevními sněmy v dějinách.
Došlo tam ovšem k velké rozepři. Tedy i na dobrých sněmech a valných shromážděních se stává, že zaznívají odlišné názory a ke vzájemné shodě se společenství propracovává velmi bolestně. Důležitý je ovšem společný cíl. Jednání apoštolů a starších sice nebylo nikterak idylické, avšak jeho účastníci měli na zřeteli své povolání: "aby… pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili“. Kristova církev je tu pro to, aby za všech okolností šířila dobrou zprávu o smíření člověka s Bohem skrze Ježíše Krista. Žel, církev v dějinách na to buď zapomíná a splývá s pohany, nebo nemá jim co nabídnout. Co dělat pro to, aby „slovo evangelia“ nebylo frází? Co dělat, aby pohané uvěřili? Nemám odvahu dát na to lacinou odpověď. Ta by byla k ničemu. Mně zajímá už samotná skutečnost, že Petr myslel na to, aby pohané slyšeli Boží slovo a uvěřili. Pán Bůh udělil milost a Petrova touha se naplňovala. Pohané se obraceli k Bohu. I pro nás je důležité, abychom ve změti nejrůznějších starostí a radostí ze služby nezapomínali, že jsme povoláni do Boží služby, aby pohané uvěřili.
Tomuto základnímu cíli apoštolé se svými spolupracovníky podřídili veškeré snažení. Všechny ostatní záležitosti se staly podřadnými, byť hluboko tkvěly v jedné i druhé tradici. Ve středu jejich prohlášení byl Kristus, protože byl středem jejich života a služby. Dopis s usnesením sněmu Pavel, Barnabáš, Juda a Silas odevzdali v Antiochii. O jeho ohlasu čteme, že „když jej bratří přečetli, velmi se zaradovali, protože je uklidnil“ (v.31). A nejen ti, kteří v této oblasti evangelizovali na první misijní cestě, ale také další spolupracovníci „Juda a Silas bratry velmi povzbudili a posílili svými slovy“ (v. 32). Apoštolé tedy pamatovali na své povolání zvěstovat evangelium tak, aby lidé uvěřili, a ve smyslu tohoto povolání se usnášeli a povzbuzovali. Navzdory pronásledování církve to byla radostná služba.
Již pozítří dosáhnou dospělosti ti, kteří se narodili v naší svobodné zemi. Samotná svoboda lidi nedělá lepší. První lidé, Adam a Eva, měli svobodu a zneužili ji. My také máme svobodu a máme i nácky i klacky, kapsáře i tuneláře. Demonstrativní neonacistická provokace z minulé soboty v Praze nám připomíná zvěrstva tzv. křišťálové noci a následné šoa a je pro nás nezanedbatelným mementem. Svoboda je dar, ale teprve jeho využívání ke společnému a trvalému dobru svědčí o duchovním zrání jednotlivce i společnosti. Období svobody náš národ nevyužil k hledání Boha, alespoň ne toho, který se nám zjevil v Písmu svatém. Je před námi ještě hodně práce a především pořádný kus cesty na kolenou, ale je třeba také vidět, že Pán Bůh stále k sobě obrací nové lidi. Vznikají nové sbory a v mnoha z nich raší podhoubí budoucího probuzení. Modlíme se s vírou a těšíme se ze všech projevů Boží milosti.
Nenechme se srazit protivenstvím! Spolehněme na Boží milost, spojme síly a povzbuzujme naše spolupracovníky, aby nevěřící uslyšeli slovo evangelia, uvěřili a podobně jako antiochenští „velmi se zaradovali“! Jsme tu proto, abychom Pánu Ježíši získávali učedníky. Přeji vám v této vznešené službě velké nadšení z vedení Duchem svatým a hodně rad
Stanislav Piętak
