Články, v nichž se probírají změněné zlořády

Naše církve se v žádném článku víry neliší od církve obecné, pouze se zříkají několika zlořádů, které proti smyslu církevních zákonů nově zavedla zkažená doba. Žádáme proto, aby Vaše císařská milost laskavě vyposlechla i to, co bylo změněno a z jaké příčiny, aby lid nebyl nucen zachovávat tyto zlořády proti svému svědomí. A nechť Vaše císařská milost nevěří těm, kteří o nás roztrušují mezi lidmi všelijaké pomluvy, aby proti nám vzbudili nenávist. Hned na počátku popudili tímto způsobem zbožné lidi, zavdali příčinu k rozkolu a stejnou lstí se snaží množit roztržky i nyní. Vaše císařská milost jistě shledá, že způsob učení i obřadů je u nás přijatelnější, než jak to popisují nepřátelští a zlomyslní lidé. Vždyť pravdu přece nelze najít v lidských řečech anebo v nařčeních nepřátel. Lze však snadno dojít k úsudku, že nic tak nepřispěje k vážnosti obřadů a k pěstování úcty a zbožnosti v lidu, jako když se v církvi řádně vykonávají obřady.

Dvacátý druhý článek
O svátosti pod obojí způsobou.

Večeře Páně se podává lidu pod obojí způsobou, neboť takový je příkaz Páně: Píjte z toho všickni (Mt 26, 27). Kristus zde zřetelně přikazuje, aby z kalicha pili všichni.

A aby nikdo nemohl tvrdit, že se to vztahuje jen na kněze, dává Pavel v listu Korintským (1 K 11, 20–29) příklad, z něhož vysvítá, že celá církev přijímala Večeři Páně pod obojí způsobou. A tento obyčej trval v církvi po dlouhý čas a není možno doložit, kdy a na čí popud byl změněn, ačkoli kardinál Kusánský uvádí, kdy to bylo schváleno. Cyprian na více místech poukazuje, že lidu byla podávána krev Páně. Totéž dosvědčuje i Jeronym, když praví: Při vysluhování svátosti podávají kněží lidu i krev Kristovu. Ano i papež Gelasius přikazuje, aby se svátost nedělila (Distinkce II O posvěcení, kap. Zvěděli jsme). Z pouhého zvyku, a to ne příliš dávného, se to děje jinak. Platí však, že obyčej zavedený proti přikázání Božímu nesmí být schválen, jak o tom svědčí i církevní zákon (Distinkce VIII, kap. Pravdou a následující). Tento obyčej byl ovšem přijat nejen proti Písmu svatému, ale i proti starým církevním zákonům a proti příkladu církve. Ti, kdo chtěli Večeři Páně přijímat pod obojí způsobou, neměli tedy být nuceni, aby se protivili svému svědomí a činili opak. A poněvadž se dělení svátostí nesrovnává s Kristovým ustanovením, upustili jsme u nás od procesí, jež u nás bylo dosud obvyklé.