„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody, své kořeny zapustil u vodního toku.“

V jihozápadní poušti roste plevel laskavec, který v létě usychá a odlamuje se od mělkých kořenů. Naproti tomu stromy mají zcela odlišnou charakteristiku. Své kořeny zapustí hluboko do země, takže jim ani silný vítr příliš neuškodí.

Častokrát si nepřipadáme jako „silné stromy“, ale spíše jako plevel, s nímž si vítr pohrává sem a tam.

Žalmista označuje člověka radujícího se z Božího slova požehnaným a přirovnává ho ke stromu zasazenému u vody.

Křtem svatým jsme i my, obrazně řečeno zapustili kořeny blízko pramene Boží lásky a odpuštění. Čím více se budeme modlit a studovat Boží slovo, tím hlouběji budeme v Kristu zakořeněni.

Častokrát si nepřipadáme jako „silné stromy“, ale spíše jako plevel, s nímž si vítr pohrává sem a tam. Přimkněme se v těchto chvílích zkoušek a nesnází k Ježíši Kristu. On nám dá sílu být odolnými stromy. Jsme skloněni, ale ne zlomeni, protože máme dobře zavlažované kořeny.

Pane Bože, dej, nechť má víra v Tebe je pevná a mé kořeny jsou zapuštěny hluboko v zemi u Tvého pramene. Amen.