Toto slovo pochází z řeckého presbyteros - starší. Nejde přitom ani tak o naznačení věku, jako spíše autority a odpovědnosti. Nový zákon tak nazývá ty, kteří měli ve společenství věřících vedoucí úlohu, a kteří ji na základě autority Kristovy duchovně i organizačně budovali (srov. 1. Timoteovi 5,17; Titovi 1,5-9; Jakub 5,14; 1. Petra 5,1-4). Slovo presbyter je tam také často synonymem pojmu biskopos, dozorce (potažmo biskup).

V protestantských církvích je presbyter člen sborového „představenstva“, které je zodpovědné za chod konkrétního společenství. Vnitřní církevní předpisy naší církve připomínají, že k zodpovědnostem presbytera „obzvláště přísluší“ především péče o křesťanský život ve sboru, a to osobním příkladem a službou, a také péče o pravidelná shromáždění, o výuku náboženství či o nedělní besídku, jakož i podpora práce ve všech oblastech sborového života tak, aby členové sboru byli utvrzováni v pravdách evangelia. Úloha presbytera je v prvé řadě záležitostí duchovního vedení, autority a zodpovědnosti a nemá se tedy omezit na rozhodování o technických a organizačních záležitostech sboru.