Naše vyznavačské spisy

Světem víry

Lutherův "Malý katechismus"

Tuto krátkou příručku napsal Martin Luther v r. 1528, aby pomohl rodinám a pastorům vyučovat základy křesťanské víry. Stručným a dodnes velmi aktuálním způsobem v ní rozebírá Desatero, Apoštolské vyznání víry (Krédo), Modlitbu Páně (Otče náš), Křest, zpověď a Večeři Páně.

Paralelně s Malým katechismem Luther pracoval i na Velkém, který má stejnou strukturu. Témata ale zpracovává do větší šíře, takže jej lze vřele doporučit všem, kteří nechtějí zůstat jen u křesťanského minima.

Malý katechismus se dočkal obrovské popularity, takže je možno jej považovat za reformační bestseller. Sám Luther jej řadil k několika málo spisům, o kterých byl ochoten připustit, že se mu povedly.

Menší katechismus

Dr. Martina Luthera

pro obyčejné faráře a kazatele.

(Úvod)

Martin Luther všem věrným a zbožným farářům a kazatelům. Milost, milosrdenství a pokoj v Ježíši Kristu, našem Pánu.

K nabídce tohoto katechismu, neboli křesťanského učení, v této krátké, prosté a jednoduché formě mě přinutily žalostná nouze a bídný nedostatek, které jsem shledal, když jsem byl vizitátorem. Bože, kolik bídy jsem viděl! Prostí lidé – zvláště na venkově – nevědí zhola nic o křesťanském učení. A žel i mnozí faráři jsou velmi nešikovní a jen málo způsobilí vyučovat. Všichni se chtějí nazývat křesťany, být pokřtěni a užívat svaté svátosti, neumí však ani Otčenáš ani Vyznání víry či Desatero přikázání, žijí jako prostý dobyteček a nerozumní vepři; a nyní, když přišlo evangelium, naučili se přesto až kupodivu mistrně zneužívat všelijakou svobodu.

Ó, vy biskupové, jak si chcete zodpovědět před Kristem, že jste tak ostudně ponechali lid jemu samému a svůj úřad nebrali ani na okamžik vážně! Kéž vás za to nestihne trest! Zakazujete přijímat pod obojí způsobou a vnucujete svoje lidské zákony, neptáte se však na to, zda lidé znají Otčenáš, Vyznání víry, Desatero přikázání nebo vůbec jakékoli Boží slovo. Ach běda, věčné běda, nad vašimi hrdly.

Proto vás snažně prosím, milí moji pánové a bratři faráři a kazatelé, abyste se ráčili chopit svého úřadu srdcem, slitovali se nad svým lidem, který vám byl svěřen a pomohli nám tento katechismus mezi něj rozšířit. Zvláště mezi mládež. A ti, kteří nesvedou nic jiného, nechť si vezmou tyto předtištěné vzorníky a předčítají je lidem slovo od slova, a sice takto: Za prvé a především, ať se kazatel varuje a vystříhá rozrůzněných textů a forem Desatera přikázání, Otčenáše, Vyznání víry, výkladů o svátostech atd. Nechť užívá jednoho znění, zůstane při něm a vyučuje mu každým rokem. Mládež a neučený lid se musí učit jednomu určitému textu v jedné podobě, neboť |učí-li se letos tak a příští rok jinak, jako by se i obsah nauky ještě měl měnit, vyvolá to v nich snadno zmatek. Tím by přišla celá práce a námaha nazmar.

Toho si všimli už i naši milí církevní Otcové a co možná všichni se snažili užívat stejné znění Otčenáše, Vyznání víry i Desatera přikázání. I my máme proto učit mládež a neučený lid tak, že neposuneme ani slabiku a nebudeme předříkávat letos tak a příští rok zase jinak. Zvol si proto jedno znění, které uznáš za vhodné, a při něm zůstaň. Kážeš-li však učeným a vzdělaným, můžeš ukazovat své umění a znalosti a vykládat i rozebírat tyto články tak mnohotvárně, jak jen dokážeš. Ale při práci s mládeží zůstaň při jednom určitém a neměnném znění textu a vyučuj ji nejprve těmto článkům: Desateru přikázání, Vyznání víry, Otčenáši atd. Tyto články musí umět opakovat slovo od slova a musí se jim naučit zpaměti.

Těm však, kteří se nechtějí těmto článkům učit, řekni, že tím zapírají Krista a nejsou žádnými křesťany. Neměli by být připuštěni k žádné svátosti, pozvednout žádné dítě ze křtu, ani si nesmějí dělat nárok na nějakou část křesťanské svobody, nýbrž mají zůstat jednoduše ponecháni papeži a jeho úředníkům, ba ďáblu samotnému. Nadto by jim měli jejich rodiče či domácí odepřít jídlo i pití a nahlásit je, aby je kníže mohl nechat vyhnat ze země jako zatvrzelé grobiány. Neboť ačkoliv nikdo nemá nikoho nutit k víře, přece je třeba lidi vést a učit, aby věděli, co je právo a co bezpráví v zemi, ve které bydlí a ve které chtějí žít. Protože ten, kdo chce žít v nějakém městě, by měl městská práva znát a dodržovat, chce-li jich využívat, ať již věří nebo je v srdci vychytralý ničema a darebák.

Za druhé, znají-li již dobře text, nauč je znát také jeho smysl, aby věděli, co to znamená a o čem je zde řeč. Opět si vezmi znění těchto listů, nebo nějaký jiný způsob, jaký chceš, a toho se drž, neměň ani slabiku; věnuj tomu dostatečné množství času. Není totiž nutné, abys probral všechny články najednou, nýbrž raději postupně, jeden po druhém. Porozuměli-li dobře prvnímu přikázání, vezmi druhé, a tak dále. Jinak je přesytíš a oni si pořádně nezapamatují nic.

Za třetí, jestliže jsi je naučil tomuto krátkému katechismu, pusť se do katechismu většího a pomoz jim k bohatšímu a hlubšímu porozumění. Vylož jim z něj každé přikázání, každou prosbu a každý článek s jeho rozličnými působeními, službami, užitkem a prospěchem, ale také nebezpečenstvími a škodami – jak to v hojné míře najdeš v mnohých knížkách, které o tom pojednávají. A probírej zvláště a obšírně ta přikázání a ty články, které tvoji lidé nejvíce porušují. Tak musíš sedmé přikázání o krádeži probírat a rozebírat s řemeslníky, obchodníky, ale i se sedláky a služebnictvem, protože u těchto lidí se vyskytují mnohé zpronevěry a |krádeže. Stejně tak musíš čtvrté přikázání vštěpovat dětem a neučeným lidem, aby byli tiší, klidní, věrní, poslušní a mírumilovní. Vždy k tomu uváděj četné příklady z Písma, jak Bůh takové lidi trestal, nebo jim žehnal. Především však působ také na vrchnost a na rodiče, aby svou moc vykonávali správným způsobem a posílali děti do školy. Ukaž jim, že jsou povinni takto konat a jednat a jak proklatého hříchu se dopouštějí, pokud to nekonají; protože tím jako nejhorší nepřátelé Boha i lidí rozbíjejí a pustoší království Boží i království světa. Zdůrazni jim, jak hrozné škody způsobují, nenapomáhají-li k tomu, aby byly děti posílány k faráři, kazateli, písaři atd., a že je za to Bůh strašně potrestá. Zde je třeba kázat: rodiče i vrchnost tu hřeší tak, že to není vůbec možné vypovědět; ďábel tím zamýšlí něco ukrutného.

Nakonec, protože je nyní odstraněna papežská tyranie, nechtějí někteří chodit už ani ke svátosti a pohrdají jí. Zde je tedy nutné pobízet, ale tak, abychom nikoho nenutili, ani k víře ani ke svátosti; neměli bychom předepisovat žádný zákon, místo ani čas, je však třeba kázat, aby lidé sami na nás faráře dotírali a nutili nás svátost podávat. To lze tak, že jim řekneme: Kdo svátost nevyhledává ani si ji nežádá alespoň jednou nebo čtyřikrát do roka, u toho je třeba se obávat, že svátostí pohrdá a není křesťanem, tak jako není křesťanem ten, kdo neposlouchá evangelium a nevěří mu. Vždyť Kristus neříká: „To zanedbávejte, nedělejte“ nebo „Tím pohrdejte,“ nýbrž: „To čiňte, kdykoli budete pít,“ atd. On opravdu chce, aby se to konalo a dělo, nikoli, aby se to zanedbávalo, nebo se tím pohrdalo. Říká: „To čiňte.“ Kdo si však svátosti neváží, ten dává najevo, že jeho se netýká ani hřích, ani tělo, ani ďábel, ani nebezpečí, ani peklo. Což ve skutečnosti neznamená nic jiného, než že nevěří v jejich závažnost – ačkoliv v tom všem ve skutečnosti vězí až po uši a patří tedy ďáblu dvojnásob. Hlavně však zřejmě nepotřebuje ani milost, ani život, ani nebeské království, Krista, Boha, ani vůbec žádné dobro. Kdyby totiž věřil, že má tak mnoho zla a že je mu tedy třeba tak mnoho dobra, svátostí by nepohrdal, neboť svátostí je od zla odpomoženo a mnoho dobrého darováno. Nebylo by třeba nutit jej ke svátosti nějakým zákonem, sám by rychle běžel, pádil a na tebe naléhal tak, že bys mu musel svátost podat.

Proto nesmíš ustanovovat žádný zákon, jak to dělal a dělá papež. Jen dobře vysvětli užitek i škodu, potřebu i prospěšnost, |nebezpečí i spásu, se svátostí spojené, a pak budou přicházet sami – bez tvého nucení. Nepřijdou-li, nech je a řekni jim, že náležejí ďáblu, nevidí-li a necítí-li svou velikou bídu a Boží milostivou pomoc. Jestliže se však takto nezachováš, nebo z toho uděláš zákon a jed, je to tvoje vina, budou-li svátostí pohrdat.

Jak by neměli být líní, když spíš a mlčíš? Proto, faráři a kazatelé, pozor na to. Náš úřad se teď stal něčím jiným, než byl za papeže; je nyní opravdový, vážný, léčivý, prospěšný a spasitelný. Proto je v něm i hodně námahy a práce, nebezpečí a pokušení a odměnou za to ve světě méně mzdy a díků. Pracujeme-li věrně, chce naší odměnou být Kristus. K tomu ať nám pomáhá Otec veškeré milosti, jemu buď chvála a dík na věky skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Desatero přikázání,

jak je otec rodinymá co nejjednodušším způsobem předkládatsvé domácnosti.

 

První.

Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Co to znamená?

Máme se Boha nade všechno bát, milovat ho a důvěřovat mu.

 

Druhé.

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom skrze jeho jméno nezlořečili, nepřísahali, nečarovali, nelhali a neoklamávali, ale jeho jméno vzývali, modlili se, chválili a děkovali.

 

 

Třetí.

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom neopovrhovali kázáním a Božím slovem, ale měli je za svaté, rádi je poslouchali a učili se mu.

 

 

Čtvrté.

Cti svého otce i svou matku.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom svými rodiči a pány nepohrdali a nehněvali je, ale měli je v úctě, sloužili jim, byli jich poslušní, milovali je a vážili si jich.

 

 

Páté.

Nezabiješ.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom svému bližnímu nepůsobili žádnou tělesnou škodu ani utrpení, ale pomáhali mu a přispívali ve všech životních potřebách.

 

Šesté.

Nezcizoložíš.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom žili ve slovech i skutcích cudně a mravně a jeden každý miloval a ctil svůj manželský protějšek.

 

 

Sedmé.

Nepokradeš.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom svému bližnímu nebrali peníze nebo majetek, ani si je nepřisvojovali falešným kupováním či prodáváním, ale pomáhali mu jeho majetek a živobytí rozmnožovat a chránit.

 

 

Osmé.

Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom bližního neobelhávali, nezrazovali, nepomlouvali ani neničili jeho pověst, ale omlouvali jej, mluvili o něm dobře a všechno obraceli na lepší stranu.

 

 

Deváté.

Nebudeš dychtit po domě svého bližního.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom lstí neusilovali o dědictví či dům svého bližního, ani si pod zdáním práva nepřivlastňovali nic, co je jeho, ale byli mu nápomocní a prospěšní, aby si to všechno podržel a zachoval.

 

Desáté.

Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho služebníku ani po jeho děvečce ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Co to znamená?

Máme se Boha bát a milovat ho, abychom nebyli žádostiví ženy, služebnictva či |dobytka svého bližního, ale povzbuzovali je, aby při něm zůstaly a konaly, čím jsou mu povinovány.

 

 

Co říká Bůh o všech těchto přikázáních?

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

 

Co to znamená?

Bůh hrozí trestem všem, kdo tato přikázání přestupují, proto se máme bát jeho hněvu a nedělat nic, co je proti jeho přikázáním. Slibuje však svou milost a vše dobré každému, kdo jeho přikázání zachovává; proto jej máme milovat, doufat v něj a radostně jednat podle jeho přikázání.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Vyznání víry,

 

jak je otec rodiny má co nejjednodušším způsobem předkládat své domácnosti.

 

 

První článek. O stvoření.

Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

 

Co to znamená?

Věřím, že mne Bůh stvořil spolu se vším ostatním stvořením, že mi dal tělo i duši, oči, uši a všechny údy, rozum a všechny smysly; věřím, že mi je nadto i zachovává. Každodenně mi také štědře dává oděv a obuv, jídlo i pití, příbytek a domov, ženu i děti, pole, dobytek a všechny statky; hojně mne zaopatřuje na každý den všemi potřebami tohoto těla a života, ochraňuje mne v každém nebezpečí a zachovává mne ode všeho zlého; to všechno z čiré otcovské a božské dobroty a milosrdenství, bez jakýchkoli mých zásluh a hodností. Za vše, co mám, mu děkuji a za vše jej chválím, jsem mu povinován službou a poslušností. To je jistě pravda.

 

 

Druhý článek. O vykoupení.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Co to znamená?

Věřím, že Ježíš Kristus, pravý Bůh, od Otce ve věčnosti zrozený, a pravý člověk, narozený z Panny Marie, je můj Pán, který mě ztraceného a zavrženého člověka vykoupil, vyzískal a vydobyl ode všech hříchů, od smrti a od ďáblovy moci; nikoli zlatem či stříbrem, nýbrž svou svatou, drahou krví a svým nevinným utrpením a smrtí; abych byl jeho vlastní, žil pod ním v jeho království, sloužil mu ve věčné spravedlnosti, nevinnosti a blaženosti, tak jako on vstal z mrtvých, žije a kraluje na věky. To je jistě pravda.

 

 

Třetí článek. O posvěcení.

Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

 

Co to znamená?

Věřím, že ze svého vlastního rozumu či síly nemohu v Ježíše Krista, svého Pána, věřit a k němu přijít; nýbrž že mě evangeliem povolal Duch svatý, svými dary mě osvítil, v pravé víře posvětil a zachoval. Stejně tak povolává, shromažďuje, osvěcuje a posvěcuje i všechno křesťanstvo na zemi, a tak je zachovává při Ježíši Kristu v pravé, jediné víře. V tomto křesťanstvu denně hojně odpouští mně i všem věřícím každý hřích a v soudný den mě se všemi mrtvými vzkřísí a v Kristu mně i všem věřícím dá věčný život. To je jistě pravda.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Otčenáš,

 

jak jej otec rodiny má co nejjednodušším způsobem předkládat své domácnosti.

 

Otče náš, který jsi v nebesích.

 

Co to znamená?

Bůh nás chce takto k sobě přivolat, abychom věřili, že on je náš pravý Otec a my že jsme jeho vlastní děti, abychom jej bezpečně a v plné důvěře prosili, jako prosí milé děti svého milého otce.

 

 

První prosba.

Posvěť se jméno tvé.

 

Co to znamená?

Boží jméno je jistě samo o sobě svaté; my však v této modlitbě prosíme, aby se stalo svatým i pro nás.

Jak se to děje?

Když je slovo učeno čistě a my podle něj žijeme svatě jako Boží děti. K tomu nám, milý nebeský Otče, rač dopomáhat! Kdo však učí a žije jinak, než jak učí slovo Boží, ten mezi námi znesvěcuje Boží jméno. Toho nás, nebeský Otče, rač uchovat!

 

 

Druhá prosba.

Přijď království tvé.

 

Co to znamená?

Boží království přijde samo i bez naší modlitby; my však v této modlitbě prosíme, aby přišlo také k nám.

 

Jak se to děje?

Když nám nebeský Otec dává svého svatého Ducha, abychom jeho svatému slovu skrze milost věřili a podle něj žili nyní zde časně i potom tam věčně.

 

 

 

 

Třetí prosba.

Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

 

Co to znamená?

Boží dobrá a milostivá vůle se děje i bez naší modlitby; my však v této modlitbě prosíme, aby se děla také při nás.

 

Jak se to děje?

Když Bůh maří každý zlý záměr a brání každé zlé vůli, které nám nepřejí Boží jméno posvěcovat a nedovolují, aby k nám přicházelo jeho království, jako jsou vůle ďábla, světa i našeho těla; ale utvrzuje nás a zachovává ve svém slovu a víře až do konce. To je jeho milostivá a dobrá vůle.

 

 

Čtvrtá prosba.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

 

Co to znamená?

Bůh dává denní chléb i bez našich proseb, i lidem zlým; my však v této modlitbě prosíme, aby nám to dal poznat a tak přijímat náš vezdejší chléb s díkůčiněním.

 

Co nazýváme vezdejším či denním chlebem?

Všechno, čeho je třeba tělu i životu, to jest například pokrm, nápoj, oděv, obuv, příbytek, domov, pole, dobytek, peníze, majetek, zbožného a dobrotivého manžela či manželku, děti a služebnictvo, zbožné, dobrotivé a věrné panovníky, dobrou vládu, dobré počasí, mír, zdraví, kázeň a vychování, čest a úctu, dobré přátele, věrné sousedy a podobně.

 

Pátá prosba.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

 

Co to znamená?

V této modlitbě prosíme, aby nebeský Otec nehleděl na naše hříchy a neodmítal kvůli nim tyto prosby, neboť nejsme hodni ničeho z toho, oč prosíme, nic jsme si také nezasloužili; on nám to všechno dává z milosti, ačkoliv se každý den dopouštíme mnoha hříchů a zasloužíme si jen trest. I my naproti tomu chceme sami srdečně odpouštět a ochotně prokazovat dobro těm, kteří se na nás prohřešili nebo nám ukřivdili.

 

 

Šestá prosba.

A neuvoď nás v pokušení.

 

Co to znamená?

Bůh sice nikoho nepokouší; my však v této modlitbě prosíme, aby nás Bůh ochraňoval a zachovával, když nás ďábel, svět i naše tělo chtějí oklamat a svést k nevíře,12 zoufalství a beznaději a k jiným velkým proviněním a nepravostem; a jestliže se v takovém pokušení přece ocitneme, abychom nakonec přece zvítězili a vítězství si podrželi.

 

 

 

 

Sedmá prosba.

Ale zbav nás od zlého.

Co to znamená?

Na závěr této modlitby prosíme, aby nás nebeský Otec zachránil ode všeho zlého a od každé úhony na těle i duši, majetku i cti, a nakonec, až přijde hodina naší smrti, aby nám dopřál pokojné skonání a milostivě nás z tohoto údolí pláče vzal k sobě do nebe.

 

Amen.

 

Co to znamená?

Mám si být jist, že takové prosby můj nebeský Otec přijímá a vyslýchá. Neboť on sám nám přikázal, abychom se takto modlili, a zaslíbil nám, že nás vyslyší. Amen, amen, to znamená: Ano, ano, tak ať se stane.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Svátost křtu svatého,

 

jak ji otec rodiny má co nejjednodušším způsobem předkládat své domácnosti.

 

Za prvé.

Co to je křest?

Křest není jen obyčejná voda, nýbrž je to voda v Božím přikázání obsažená a se slovem Božím spojená.

Jak zní to Boží slovo?

Náš Pán Kristus říká v v evangeliu podle Matouše v poslední kapitole: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Matouš 28, 19)

Za druhé.

Co nám křest dává a jaký užitek přináší?

Působí odpuštění hříchů, zachraňuje od smrti a ďábla a dává věčný život všem, kteří věří tomu, co říkají Boží slova a zaslíbení.

 

Jaká jsou ta slova a Boží zaslíbení?

Náš Pán Ježíš Kristus říká v Markově evangeliu v poslední kapitole: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16, 16)

Za třetí.

Jak může voda působit tak veliké věci?

Nepůsobí je samozřejmě voda, ale Boží slovo, které vodu provází a je s ní spojeno, a víra, která tomu Božímu slovu připojenému k vodě důvěřuje. Neboť bez Božího slova je voda jen vodou, a nikoli křtem; ale se slovem Božím je křtem, milostiplnou vodou života a lázní nového narození v Duchu svatém; jak říká svatý Pavel Titovi ve třetí kapitole: „Bůh nás zachránil obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tato slova jsou spolehlivá.“ (Titovi 3, 5b. 6–8a)

Za čtvrté.

Co tedy znamená toto křtění vodou?

Znamená to, že starý Adam v nás má být každodenní lítostí a pokáním utopen a že má zemřít se všemi hříchy a zlými žádostmi; a že naproti tomu má každý den vycházet a vstávat nový člověk, který věčně žije před Bohem ve spravedlnosti a čistotě.

Kde je to napsáno?

Svatý Pavel to říká v epištole k Římanům: „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ (Římanům 6, 4)

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


 

Jak se prostí lidé mají učit zpovídat

 

Co je zpověď?

Zpověď v sobě zahrnuje dvě části: v první vyznáváme hříchy, ve druhé přijímáme rozhřešení čili odpuštění od zpovědníka. Přijímáme je jako od Boha samého, bez pochybností, v pevné víře, že jsou nám tím hříchy odpuštěny Bohem v nebesích.

 

Z kterých hříchů se máme zpovídat?

Před Bohem bychom měli vyznat všechny hříchy, kterými jsme vinni, i ty, o nichž nevíme, jak to činíme v Otčenáši. Ale před zpovědníkem máme vyznat pouze ty hříchy, o kterých víme a které cítíme v srdci.

 

Které to jsou?

Pohleď na svůj stav podle Desatera přikázání, ať už jsi otec, matka, syn, dcera, ať máš jakékoliv povolání či službu: zda jsi nebyl neposlušný, nevěrný, líný, vzteklý, neukázněný, hašteřivý, zda jsi někomu slovy či skutky nezpůsobil bolest, utrpení, křivdu, zlo, či zda jsi nekradl, něco neopominul, nezanedbal nebo nezpůsobil škodu.

Ukaž mi, prosím, jak se krátce zpovídat.

Svému zpovědníkovi můžeš říci toto: ,Důstojný, milý pane, prosím Vás, vyslyšte mou zpověď a udělte mi odpuštění. Je mi to všechno líto a prosím o milost. Chci se polepšit.‘

Pokračuj!

,Já bídný hříšník vyznávám před Bohem, že jsem vinen všemi hříchy. Vám vyznávám především, že jsem čeledín (děvečka, atd.), ale svému pánu sloužím žel nevěrně. Protože to a to jsem nevykonal, nekonal jsem, co mi uložili, rozhněval jsem je a přiměl ke klení, byl jsem nedbalý a nezabránil jsem škodě. I ve svých slovech a činech jsem byl nestydatý, se sobě rovnými jsem se pohněval, na svou paní jsem reptal a klel atd. Je mi to všechno líto a prosím o milost. Chci se polepšit.‘

Pán či paní ať mluví takto: ,Vám především vyznávám, že jsem své dítě, své služebnictvo, svou ženu nevedl věrně k Boží cti a slávě. Klel jsem, necudnými slovy a skutky dával špatný příklad, svému sousedovi působil škody, pomlouval, prodával příliš draho, nabízel falešné a závadné zboží.‘

A co ještě jiného vykonal proti Desateru přikázání i svému stavu atd. Necítí-li se někdo těmito či jinými velkými hříchy obtěžkán, ať se nestrachuje, další hříchy nehledá a nevymýšlí si je, aby se mu tak zpověď nestala mučením, nýbrž ať jmenuje jeden či dva, které zná. Asi takto: ,Především vyznávám, že jsem klel a jindy jsem zase někoho počastoval nepěknými slovy, a onehdy se stalo, že jsem zanedbal ty a ty věci.‘ To postačí.

Nevíš-li o žádném hříchu (což však není dost dobře možné), pak nic zvláštního neříkej, nýbrž vztáhni na sebe odpuštění podle obecné zpovědi, kterou učiníš Bohu před svým zpovědníkem.

Na to by ti měl zpovědník říci:

Bůh ti buď milostiv a posiluj tvou víru. Amen.

A dále:

Věříš, že mé odpuštění je Boží odpuštění?

Odpověď: ,Ano, milý pane.‘

Na to ať řekne:

Ať se ti stane podle tvé víry. Já ti však z rozkazu našeho Pána Ježíše Krista odpouštím tvoje hříchy ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Jdi v pokoji!

Ty, co mají svědomí velmi obtěžkané, či jsou sklíčeni a stísněni, zpovědník jistě bude umět potěšit mnoha slovy Písma a povzbudit je k víře. Toto je jen všeobecný způsob zpovědi pro prosté lidi.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Oltářní svátost,

 

jak ji otec rodiny má co nejjednodušším způsobem předkládat své domácnosti.

 

Co to je oltářní svátost?

Odpověď: Je to pravé tělo a pravá krev našeho Pána Ježíše Krista, které nám křesťanům pod způsobou chleba a vína ustanovil jíst a pít sám Kristus.

 

 

 

Kde je to napsáno?

Odpověď: Tak to píší svatí evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a svatý Pavel: „Náš Pán Ježíš Kristus v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte. To je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich, vzdal díky, podal jim jej a řekl: Vezměte jej a pijte z něho všichni. Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů. To čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.“ (Matouš 26, 26–28; Marek 14, 22–24; Lukáš 22, 19–22; 1. Korintským 11, 23–25)

Jaký je užitek z takového jedení a pití?

Odpověď: To nám ukazují ta slova: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů;“ totiž, že je nám ve svátosti skrze tato slova dáno odpuštění hříchů, život a spasení; neboť kde je odpuštění hříchů, tam je i život a spasení.

Jak může tělesný pokrm a nápoj působit tak veliké věci?

Odpověď: Pokrm a nápoj je samozřejmě nepůsobí, ale ta slova, která je provázejí: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů.“ Tato slova jsou vedle tělesného jedení a pití ve svátosti hlavní věcí. Kdo jim věří, tomu je dáno to, co říkají a vyjadřují, totiž: odpuštění hříchů.

Kdo náležitě a hodně přijímá tuto svátost?

Odpověď: Půst a tělesná kázeň jsou jistě ušlechtilou vnější průpravou; ale skutečně hoden a dobře připraven je ten, kdo věří slovům: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů.“ Kdo jim však nevěří, či o nich pochybuje, ten není hoden a připraven; neboť slova „za vás“ vyžadují cele věřící srdce.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Jak má otec rodiny učit svou domácnost rannímu a večernímu žehnání

Ráno, když vstaneš z postele, požehnej se znamením svatého kříže a řekni:

Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Nato vkleče či vestoje vyznej Vyznání víry a pomodli se Otčenáš.

A chceš-li, připoj i tuto modlitbu:

Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne této noci chránil od každé úhony i před vším nebezpečím, a prosím tě, ochraňuj mne i v tento den před hříchy i před vším zlem, aby se ti líbilo všechno mé konání i můj život. Poroučím sebe, své tělo a duši i všechno do tvých rukou. Tvůj svatý anděl nechť je se mnou, aby zlý nepřítel neměl nade mnou žádnou moc. Amen.

Potom jdi s radostí po své práci a zazpívej si píseň, třeba o Desateru přikázání nebo o tom, co je blízké tvé zbožné duši.

Večer, když jdeš spát, požehnej se znamením svatého kříže a řekni:

Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Potom vkleče či vestoje vyznej Vyznání víry a pomodli se Otčenáš.

A chceš-li, připoj i tuto modlitbu:

Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne v tento den milostivě chránil, a prosím tě, odpusť mi všechny mé hříchy a nepravosti, kterých jsem se doputil, a milostivě mne ochraňuj i tuto noc. Poroučím sebe, své tělo a duši i všechno do tvých rukou. Tvůj svatý anděl nechť je se mnou, aby zlý nepřítel neměl nade mnou žádnou moc. Amen.

Potom jdi a pokojně spi.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Jak má otec rodiny učit svou domácnost dobrořečit a děkovat

 

Děti a služebnictvo mají přistupovat ke stolu způsobně a se sepnutýma rukama pak říci:

„Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě, Pane, a ty jim v pravý čas dáš pokrm. Otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.“ (Žalm 145, 15–16)

(Vysvětlení: ,Přízeň‘ znamená, že všichni živočichové dostanou tolik, aby se z toho radovali |a byli dobré mysli; neboť starost a lakomství jsou takové přízni na překážku.)

Potom připoj Otčenáš a tuto modlitbu:

Požehnej nám, Pane Bože, nebeský Otče, tyto své dary, které přijímáme z tvé laskavé dobroty, skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Rovněž i po jídle mají stejně způsobně a se sepnutýma rukama říci:

„Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Veškerému tvorstvu dává pokrm, zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, kdo čekají na jeho milosrdenství.“ (Ž 118, 1. 29; Ž 136, 25; Ž 147, 9–11)

Potom připoj Otčenáš a tuto modlitbu:

Děkujeme ti, Pane Bože, nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, tobě, který žiješ a kraluješ na věky, za všechna tvá dobrodiní, Amen.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 


Domácí tabule některých biblických výroků

vhodných k upomenutí rozličných svatých stavů a řádů na jejich úkoly a službu.

Biskupům, farářům a kazatelům

„Biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;“ „nemá být nově pokřtěný;“ „má být pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce“ atd. (1 Timoteovi 3, 2–4; 1 Timoteovi 3, 6a; Titovi 1, 9)

Čím jsou křesťanští posluchači zavázáni svým učitelům a duchovním pastýřům

„Jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy.“ „Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.“ „Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.“ „Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání a vyučování. Neboť Písmo praví: Dělník si zaslouží svou mzdu.“ „Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji.“ „Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“ (Lukáš 10, 7; 1. Korintským 9, 14; Galatským 6, 6; 1 Timoteovi 5, 17–18; 1. Tesalonickým 5, 12–13; Židům 13, 17)

O světské vrchnosti

„Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč |od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud; [vládní moc] nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“ (Římanům 13, 1–2. 4c. d.)

Čím jsou poddaní zavázáni své vrchnosti

„Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ „Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.“ „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha.“ „Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají.“ „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.“ (Matouš 22, 21b; Římanům 13, 5–7; 1. Timoteovi 2, 1–3a; Titovi 3, 1a.; 1. Petra 2, 13–14) 

Manželům

„Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.“ „Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.“ (1. Petra 3, 7; Koloským 3, 19)

Manželkám

Ženy v poddanosti podřizujte se svým mužům jako Pánu, tak jako Sára poslouchala Abrahama a nazvala jej pánem. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.“ (Efezským 5, 22; 1. Petra 3, 5b–6)

Rodičům

„Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, aby nemalomyslněly, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ (Koloským 3, 21; Efezským 6, 4)

Dětem

„Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. ,Cti svého otce i svou matku‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ (Efezským 6, 1–3)

Čeledínům, děvečkám, nádeníkům a dělníkům atp.

„Služebníci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to služebník nebo svobodný.“ (Efezským 6, 5–8)

Domácím pánům a paním

„Vy páni, jednejte se služebníky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.“ (Efezským 6, 9)

Mládeži všech stavů

„Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.“ (1. Petra 5, 5–6)

Vdovám

„Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije.“ (1. Timoteovi 5, 5–6)

Všem vespolek

„Vždyť přikázání jsou shrnuta v tomto slovu: ,Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi.“ (Římanům 13, 9a. c; 1. Timoteovi 2, 1) 

Když každý slovu pro sebe se naučí v domě mu blaho i pokoj vypučí.

Zdroj textu:

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 

01

Aktuálně za námi


Další fotogalerie

Zamyšlení

Spasení

„Rozkázal, aby mu přinesli světlo… vyvedl je ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl spasen?“ Skutky...

Číst celé zamyšlení

Vyhlašujeme fotosoutěž Setkání generací!

 

SCEAV na facebooku

Chcete-li být v kontaktu z nejaktuálnějším děním v naší církvi,
sledujte nás na Facebooku.

Kalendář akcí

09.08.2018
12.08.2018

18:00
13:00

9
10.11.2018
8:00
15:00

10
Nenalezeny žádné události
 alt=