Slezská církev evangelickáaugsburského vyznání
/

Více o kořenech naší víry

Podívejme se více zblízka na teologické základy naší církve.

Reformační „Solas"

Reformační „solas" (často označované jako Pět sol) jsou základní teologické principy, na kterých stojí protestantská reformace, a tedy i učení Martina Luthera, ze kterého vychází Slezská církev evangelická a. v.

Pouze Písmo

Bible je nejvyšší autoritou pro náš život a víru. Písmo nám pomáhá vidět náš hřích, potřebu spasitele, ale i Boží odpověď na tuto potřebu a Jeho vůli pro náš život. Bible je způsobem, jak se nám Bůh dává poznat a proto věříme, že je důležité ji každodenně číst a nechat se tak Božím slovem měnit.

Pouze Kristus

Jedině skrze Ježíše Krista k nám přichází Bůh, dává nám odpuštění a nový život. Nemusíme se snažit hledat jiné cesty nebo prostředníky, protože Kristus je vše, co potřebujeme. Jeho oběť na kříži a vzkříšení nám otevírají dveře k Bohu a dávají odpuštění a naději.

Pouze milost

Díky Ježíšově oběti jsme obdrželi dar spásy zdarma, bez jakýchkoliv našich zásluh. Z milosti pak činíme pokání, z milosti prosíme Boha o odpuštění a kvůli milosti mu odevzdáváme svůj život. V Něm můžeme zažít radost a plnost života, ke kterému jsme byli stvořeni.

Pouze víra

Spasení přijímáme skrze víru, ne skrze naše vlastní skutky. Nemusíme a ani nemůžeme si Boží přízeň zasloužit, ale můžeme ji přijmout jako dar. Víra nás vede k důvěře v Boží milosrdenství a k životu, který vychází z vděčnosti.

Pouze Bohu chvála

Za všechno, co pro nás Ježíš vykonal, je jen On hoden vší chvály. Pouze z Boží milosti jsme ho mohli poznat, uvidět naši zlomenost a dostat v Něm odpuštění a nový život. Takto proměněni už nechceme žít pro sebe a svůj prospěch, ale chceme hledat způsoby, jak našimi talenty a schopnostmi oslavit Boha.


Vyznavačské texty

Své učení zakládáme především na Bibli (viz princip Sola Scriptura - jedině Písmo). Při jejím čtení a interpretaci ale navazujeme také na stará křesťanská vyznání, sahající k začátkům křesťanství, a na spisy z dob reformace. To vše shrnuje Kniha svornosti - základní soubor luterských vyznavačských spisů.

Starokřesťanská vyznání

Nicejsko-cařihradské vyznání víry

Jedno z nejvýznamnějších starokřesťanských vyznání, které dodnes tvoří základ společného vyznání víry mnoha křesťanských církví.

Více z textu →

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno.

On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.

Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Athanasiovo vyznání víry

Nejrozsáhlejší, ale zároveň snad nejméně známé starocírkevní vyznání. Vzniklo patrně v 5. stol. po Kr. či později. Jeho autorství bylo ovšem tradičně připisováno sv. Athanasiovi (293–373 po Kr.), církevnímu otci z Alexandrie. Ten bránil víru před nebezpečím ariánské hereze, jejíž stoupenci popírali zejména božství Ježíše Krista.

Více z textu →

Kdokoli chce být spasen, tomu je především potřebí, aby držel obecnou víru, neboť kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně na věky zahyne.

Obecná víra pak je ta, abychom ctili jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě bez míšení osob a bez rozlučování podstaty.

Jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého, ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno je božství, rovná sláva, spoluvěčná velebnost.

Jaký je Otec, takový Syn, takový i Duch svatý. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený i Duch svatý.

Nezměrný Otec, nezměrný Syn, nezměrný i Duch svatý.

Věčný Otec, věčný Syn, věčný i Duch svatý, a přece nikoli tři věční, nýbrž jeden věčný, jako nikoli tři nestvoření, ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a jeden nezměrný.

Podobně všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí i Duch svatý, a přece nikoli tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí.

Tak je Otec Bůh, Syn Bůh i Duch svatý Bůh, a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden je Bůh.

Tak je Otec Pán, Syn Pán i Duch svatý Pán, a přece nejsou tři Páni, nýbrž jeden je Pán.

Neboť jako nás křesťanská pravda nutí vyznávat, že každá osoba zvláště je Bůh a Pán, tak nám obecné náboženství zapovídá říkat, že jsou tři Bohové nebo Páni.

Otec není od nikoho učiněn, ani stvořen, ani zplozen. Syn je od Otce samého nikoli učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen.

Duch svatý od Otce i Syna není učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází z nich.

Jeden tedy Otec, nikoli tři Otcové; jeden Syn, nikoli tři Synové; jeden Duch svatý, nikoli tři svatí Duchové.

A v této Trojici není nic dřívější ani pozdější, nic větší ani menší, nýbrž všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné, takže veskrze, jak již bylo výše řečeno, má být ctěna i Trojice v jednotě i jednota v Trojici. Kdo tedy chce být spasen, smýšlej tak o Trojici.

K věčnému spasení je však nezbytné, aby každý věrně věřil také ve vtělení Pána našeho Ježíše Krista.

Správná víra tedy je, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, je právě tak Bůh i člověk.

Je Bůh z podstaty Otcovy před věky zplozený, i člověk z podstaty matky v tomto věku narozený; dokonalý Bůh, dokonalý člověk, záležející z rozumné duše a z lidského těla, rovný Otci podle božství, menší než Otec podle lidství; jenž je sice Bůh i člověk, ale přece nikoli dva, nýbrž jeden je Kristus.

Jeden pak nikoli proměněním božství v tělo; ale přijetím lidství v Bohu.

Jeden vůbec nikoli smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby.

Neboť jako rozumná duše a tělo je jeden člověk: tak Bůh a člověk je jeden Kristus,

Jenž trpěl pro naše spasení, sestoupil do pekel; vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otcově, odtud přijde soudit živé i mrtvé, k jehož příchodu mají všichni lidé opět vstát se svými těly a vydat počet ze svých skutků.

A kdo činili dobře, půjdou do života věčného, kdo však zle, do věčného ohně.

Toto je obecná víra; a kdo ji nebude věrně a pevně věřit, nebude moci být spasen.

Apoštolské vyznání víry

Toto vyznání, nazývané též Krédo či Apostolicum, patří mezi vyznání přijímaná drtivou většinou křesťanských církví. Je stálou součástí našich bohoslužeb - každou neděli je sbor společně vyznává. Podle legendy vzniklo vyznání tak, že apoštolé se před rozchodem na misijní působiště sešli a každý z nich napsal jednu větu. Ve skutečnosti dnešní podoba vyznání vzniká postupně ze starších zdrojů, a to cca. ve 4.-6. stol. Vyznání tak není apoštolské proto, že by je sepsali apoštolové, ale proto, že shrnuje apoštolské učení.

Více z textu →

Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země;

i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny; trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Augsburské vyznání (1530)

Augsburské vyznání

Toto vyznání z roku 1530 je stěžejním dokumentem všech evangelíků lutherského směru. Máme je i v názvu církve. Sepsal je Filip Melanchthon, blízký spolupracovník Martina Luthera, když měl v Augsburgu představit císaři Karlu V. reformační učení.

Malý katechismus

Desatero

Desatero je soubor deseti Božích přikázání, která byla dána Mojžíšovi na hoře Sinaj. Tato přikázání jsou základem morálního a etického života křesťanů a slouží jako vodítko pro správné chování a vztahy s Bohem a lidmi. Desatero zahrnuje přikázání týkající se uctívání Boha, respektu k rodičům, zákazu vraždy, cizoložství, krádeže, lži a závisti.

Vyznání víry

Vyznání víry je stručným shrnutím křesťanské víry, které se skládá z 12 článků. Jeho cílem je pomoci lidem pochopit základní principy křesťanství a vyjádřit jejich víru. Vyznání víry je často používáno při bohoslužbách, křtech a konfirmacích.

Modlitba Páně

Modlitba Páně, známá také jako Otče náš, je modlitba, kterou Ježíš Kristus učil své učedníky. Obsahuje sedm žádostí, které se týkají Božího jména, Božího království, Boží vůle, každodenního chleba, odpuštění hříchů, ochrany před pokušením a osvobození od zlého. Modlitba Páně je základem křesťanské modlitby a je často recitována při bohoslužbách a osobní modlitbě.

Křest

Křest je svátost, kterou Ježíš Kristus ustanovil pro své učedníky. Při křtu je člověk ponořen do vody nebo poléván vodou, což symbolizuje smrt a vzkříšení s Kristem. Křest je znamením odpuštění hříchů a nového života v Kristu. V naší církvi se křest uděluje dětem i dospělým, kteří vyznávají svou víru.

Večeře Páně

Večeře Páně, známá také jako Eucharistie nebo Svaté přijímání, je svátost, při které křesťané přijímají chléb a víno jako tělo a krev Ježíše Krista. Tato svátost připomíná Ježíšovu oběť na kříži a jeho vzkříšení. Večeře Páně je slavená při bohoslužbách a je výrazem jednoty věřících s Kristem a mezi sebou.

Více z textu →

Oltářní svátost

Jak ji otec rodiny má co nejjednodušším způsobem předkládat své domácnosti.

Co to je oltářní svátost? Odpověď:

Je to pravé tělo a pravá krev našeho Pána Ježíše Krista, které nám křesťanům pod způsobou chleba a vína ustanovil jíst a pít sám Kristus.

Kde je to napsáno? Odpověď:

Tak to píší svatí evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a svatý Pavel:

„Náš Pán Ježíš Kristus v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte. To je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich, vzdal díky, podal jim jej a řekl: Vezměte jej a pijte z něho všichni. Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů. To čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.“

Jaký je užitek z takového jedení a pití? Odpověď:

To nám ukazují ta slova: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů;“ totiž, že je nám ve svátosti skrze tato slova dáno odpuštění hříchů, život a spasení; neboť kde je odpuštění hříchů, tam je i život a spasení.

Jak může tělesný pokrm a nápoj působit tak veliké věci? Odpověď:

Pokrm a nápoj je samozřejmě nepůsobí, ale ta slova, která je provázejí: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů.“ Tato slova jsou vedle tělesného jedení a pití ve svátosti hlavní věcí. Kdo jim věří, tomu je dáno to, co říkají a vyjadřují, totiž: odpuštění hříchů.

Kdo náležitě a hodně přijímá tuto svátost? Odpověď:

Půst a tělesná kázeň jsou jistě ušlechtilou vnější průpravou; ale skutečně hoden a dobře připraven je ten, kdo věří slovům: „Za vás se vydává a za vás se prolévá na odpuštění hříchů.“ Kdo jim však nevěří, či o nich pochybuje, ten není hoden a připraven; neboť slova „za vás“ vyžadují cele věřící srdce.

Kniha svornosti

Sebrané Symbolické knihy, čili vyznavačské spisy všech církví Augsburské konfese v novém českém znění. Symbolické knihy jsou základním výkladem protestantské víry. Knihy svornosti je přináší všechny v jednom uceleném vydání s předmluvami a výklady.
Pevná vazba, 688 stran

K zakoupení na eshopu EC MISE
Kniha svornosti