Kdokoli chce být spasen, tomu je především potřebí, aby držel obecnou víru, neboť kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně na věky zahyne.
Obecná víra pak je ta, abychom ctili jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě bez míšení osob a bez rozlučování podstaty.
Jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého, ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno je božství, rovná sláva, spoluvěčná velebnost.
Jaký je Otec, takový Syn, takový i Duch svatý. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený i Duch svatý.
Nezměrný Otec, nezměrný Syn, nezměrný i Duch svatý.
Věčný Otec, věčný Syn, věčný i Duch svatý,
a přece nikoli tři věční, nýbrž jeden věčný,
jako nikoli tři nestvoření, ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a jeden nezměrný.
Podobně všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí i Duch svatý,
a přece nikoli tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí.
Tak je Otec Bůh, Syn Bůh i Duch svatý Bůh,
a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden je Bůh.
Tak je Otec Pán, Syn Pán i Duch svatý Pán,
a přece nejsou tři Páni, nýbrž jeden je Pán.
Neboť jako nás křesťanská pravda nutí vyznávat, že každá osoba zvláště je
Bůh a Pán, tak nám obecné náboženství zapovídá říkat, že jsou tři Bohové nebo Páni.
Otec není od nikoho učiněn, ani stvořen, ani zplozen.
Syn je od Otce samého nikoli učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen.
Duch svatý od Otce i Syna není učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází z nich.
Jeden tedy Otec, nikoli tři Otcové; jeden Syn, nikoli tři Synové; jeden Duch
svatý, nikoli tři svatí Duchové.
A v této Trojici není nic dřívější ani pozdější, nic větší ani menší,
nýbrž všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné, takže veskrze,
jak již bylo výše řečeno, má být ctěna i Trojice v jednotě i jednota v Trojici.
Kdo tedy chce být spasen, smýšlej tak o Trojici.
K věčnému spasení je však nezbytné, aby každý věrně věřil také ve vtělení Pána našeho Ježíše Krista.
Správná víra tedy je, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, je právě tak Bůh i člověk.
Je Bůh z podstaty Otcovy před věky zplozený, i člověk z podstaty matky v tomto věku narozený;
dokonalý Bůh, dokonalý člověk, záležející z rozumné duše a z lidského těla,
rovný Otci podle božství, menší než Otec podle lidství;
jenž je sice Bůh i člověk, ale přece nikoli dva, nýbrž jeden je Kristus.
Jeden pak nikoli proměněním božství v tělo; ale přijetím lidství v Bohu.
Jeden vůbec nikoli smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby.
Neboť jako rozumná duše a tělo je jeden člověk: tak Bůh a člověk je jeden Kristus,
Jenž trpěl pro naše spasení, sestoupil do pekel; vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otcově, odtud přijde soudit živé i mrtvé,
k jehož příchodu mají všichni lidé opět vstát se svými těly a vydat počet ze svých skutků.
A kdo činili dobře, půjdou do života věčného, kdo však zle, do věčného ohně.
Toto je obecná víra; a kdo ji nebude věrně a pevně věřit, nebude moci být spasen.