Nebory

Po 2. světové válce se v sále Rozhodných křesťanů v Neborech v rámci třineckého sboru SCEAV konaly biblické hodiny, nedělní besídka a zkoušky mandolinistů. Díky vlivu hnutí křesťanského společenství se tato práce rozšiřovala a postupně došlo k rozvinutí samostatných složek mládeže, dorostu, pěveckého sboru, nedělní besídky, hudebních skupin apod.

V době politického uvolnění (kolem roku 1968) byly organizovány evangelizační akce pro širší veřejnost. Později byla státními orgány činnost Rozhodných křesťanů zakázána, sál uzavřen a současně byl vyvíjen tlak na omezení činnosti složek Slezské církve evangelické a.v. Po určitou dobu probíhala veškerá setkání pod dozorem Místního národního výboru v Neborech. Díky rodině Macurových, která poskytla vhodné prostory v budově vedle svého domu, se práce mohla dál rozvíjet. Všechny snahy k získání samostatného shromažďovacího objektu ještě před rokem 1989 byly marné a teprve po nástupu pastora Stanislava Piętaka do třineckého sboru došlo k oficiálnímu založení kazatelské stanice v Neborech a potažmo k realizaci dávného záměru vybudovat samostatný církevní objekt.

Vybudováním a otevřením sborového domu v Neborech na podzim 2001 se otevřela cesta k založení samostatného sboru.

Církevní rada SCEAV na svém zasedání dne 18. 3. 2002 potvrdila a schválila žádost o založení sboru. Na zahajovacím sborovém shromáždění dne 29. 5. 2002 přítomní sborovníci schválili založení FS SCEAV v Neborech a zvolili první sborové presbyterstvo.

Stanislav Piętak, administrátor

Bohdan Taska, administrátor

Witold Strumpf, administrátor

Jan Hracki, diakon

Vlastimil Ciesar, administrátor

Bohdan Taska, administrátor

Jiří Chodura, administrátor