„Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - bude překonáno.“

1. Korintským 13:8

V listě Korintským se dočítáme o zvláštnostech lásky, o tom, že je trpělivá, mírná, nezávidí, nevychloubá se, nepočítá křivdy, neraduje se ze špatnosti, miluje pravdu. Kdybychom se měli zamyslet nad svým postojem k lásce, jistě by se v mnohém neshodoval s oním biblickým.

„Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř.““

Jan 20:27

Jedna z nejkrásnějších maleb světa je bezpochyby Michelangelovo Vzkříšení nacházející se v Římě na stropě Sixtinské kaple. Možná že si vybavíme tu část obrazu, na němž se Boží prst dotýká prstu Adamova. Tímto způsobem ukázal Michelangelo na Boží sílu a Jeho důleži­tost při procesu stvoření.

„Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“

Žalm 55:23

Toto pozvání a zaslíbení nalézáme v mnoha jiných verších Bible. Jedno z nejkrásnějších Božích ujiště­ní vyslovených Pánem Ježíšem jsou následující: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtížení, a já vám dám odpočinutí.“ On dále slíbil: „Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.''

„Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.““

Jan 20:19

Cesta od otevřeného hrobu je cesta, která není prová­zena strachem. Ovšem učedníci měli takový strach, že se při setkáních zamykali. Čeho se tolik obávali?

Žalm 90:1

Už jste někdy viděli velikou skálu, vrhající svůj stín na řeku, protékající v její blízkosti? Řeka je neustá­le v pohybu, avšak skála se ani nepohne, pevně stojí na svém místě. Stejně tak je tomu i s Bohem.

„...jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“

1. Korintským 15:22

Mnoho lidí tvrdí, že největším nepřítelem člověka je smrt. Nenávidíme tuto děsivou myšlenku, že se narodíme jen proto, abychom se po naší smrti roz­ložili v zemi. Copak neexistuje nějaká možnost, abychom mohli žít znovu?

„Tak také Duch přichází na pomoc naši slabosti. Vždyť ani nevíte, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“

Římanům 8:26

My, křesťané, se někdy stydíme za to, že se neumíme modlit. Podobně to vyznal i apoštol Pavel: „Nevíme, jak bychom se měli modlit." Život se stává stále komplikovanějším. Špatnosti, o kterých se nám před lety ani nezdálo, se dnes stávají úplnou samozřejmosti. Problémy, zdánlivé jednoduše řešitelné, jsou neúnosné, když zasáhnou náš život. V naší zmatenosti se obracíme na Boha, ale najed­nou zjišťujeme, že se neumíme modlit.

„A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.""

Matouš 9:2

Zmíněná Ježíšova slova našla svého příjemce u ochrnutého muže, který toužil po uzdravení. Možná že muž věděl o své hříšnosti. Ať už to bylo cokoli, je jisté, že uzdravení těla samo o sobě nestačí. Skutečný problém je v duchu.

„Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!“

Žalm 27:14

Žijeme v „šíleném" světě. Pokud příprava jídla v mikrovlně troubě trvá déle, než jsme předpokládali, začínáme propadat panice. Jsme nervózní, když někdo nezvedne vyzvánějící telefon. Vypínáme televizní přijímač, protože program za nic nestojí. Jsme generací, která neumí čekat.

„Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě...“

1. Timoteovi 1:15

Z Bible víme, že Ježíšova oběť vede ke spáse každého hříšníka. Syn Boží jednal nejen s „dobrými" lidmi, ale i se zloději, podvodnými politiky, prostitutkami, lidmi žijícími na okraji společnosti.