Svátost je posvátný úkon ustanovený Bohem, v němž sám Bůh spojil viditelná znamení se svými slovy zaslíbení, kterým nabízí a dává ze své milosti skrze Ježíše Krista věřícím odpuštění hříchu, spasení a věčný život. V souladu s touto definicí máme dvě svátosti: Křest svatý a Večeři Páně.
Bible nikde netvrdí, že ji napsal Bůh v tom smyslu, že by jednoho dne "spadla z nebe", celá hotová. O tom, že Bůh něco psal sice čteme, ale např. jen Boží zákon na kamenných tabulkách, které dostal Mojžíš. Ty ale rozbil, když se hněval nad hříchem Izraele (Exodus 32,15-19).
Původně znamená ústní (zvláště rodinnou) výuku základů křesťanství, udělovanou dětem a nevzdělaným dospělým. Význam slova se však časem přesunul z obsahu vyučování na knihu, která obsahovala výklad základních křesťanských pravd a byla při domácím vyučování používána.
Toto slovo pochází z řeckého presbyteros - starší. Nejde přitom ani tak o naznačení věku, jako spíše autority a odpovědnosti. Nový zákon tak nazývá ty, kteří měli ve společenství věřících vedoucí úlohu, a kteří ji na základě autority Kristovy duchovně i organizačně budovali (srov. 1. Timoteovi 5,17; Titovi 1,5-9; Jakub 5,14; 1. Petra 5,1-4). Slovo presbyter je tam také často synonymem pojmu biskopos, dozorce (potažmo biskup).
„A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu...
Číst celé zamyšlení