Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. Římanům 12,1 

Obětavost to je to „něco navíc“, bez čeho by naše služba byla zploštělá a chladná. Obětavost je srdcem všech našich aktivit. Právě pro ono „srdce při věci“ je obětavost Bohu milá, posvěcuje náš aktivní život a podle apoštola Pavla ho dokonce povyšuje na bohoslužbu.

Upřímná služba Bohu nesená obětavostí tak smysluplně naplňuje naši duchovní cestu i náš duchovní zápas a je tím nejzákladnějším obsahem křesťanova aktivního života. Na této cestě a v tomto boji proto neustále vyznáváme v modlitbě i v písni:

Vezmi, Pane, život můj, k své jej službě zasvěcuj.

Moje dny, můj každý dech, slávu tvou vždy hlásat nech!