SCEAV
Můžeme umírání a smrt vůbec pochopit? Přemýšlení věřícího o smrti vychází z toho, že Bůh žije, že jako Stvořitel života miluje život těch, které stvořil a svou láskou nás doprovází i ve smrti. Bůh, který je láska, nenechává lidi, kteří k němu volají, samotné. Dík jeho blízkostí získávají sílu, takže dokáží snášet utrpení a mohou přijmout v pokoji poslední meze. Ježíšovo umírání a smrt není přitakáním smrti, nýbrž výrazem jistoty, že Otcova náruče je stále otevřená.I v nejhlubší temnotě a bezmocnosti na kříži stojí Bůh při Ježíši a potvrzuje svůj souhlas s životem, vzkříšením, které je zárukou našeho vzkříšení a věčného života v Boží přítomnosti.
Z hlediska Bible je dobrovolné ukončení života (sebevražda) považováno za hřích, odmítnutím Božího „Ano“ člověku a také popřením lásky k sobě samému. Z biblického hlediska neexistuje ani právo na eutanázii (milosrdné usmrcení), ale nárok na důstojné umírání. Život jako Bohem darovaný život je v každém okamžiku až do jeho posledního konce a dále nesen Bohem a odkázán na Boha. „I zesnul Izák a zemřel a byl připojen k svému lidu, stár a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pochovali.“ (Gn 35,29)
Modlitba (z knížky „Jak se máme modlit?“)
Můj Pane a můj Bože, vezmi ode mne všechno, co mi brání na cestě k Tobě!
Můj Pane a můj Bože, dej mi všechno, co mi pomáhá na cestě k Tobě!
Můj Pane a můj Bože, vezmi mne mně samotnému, a dej mne Tobě do vlastnictví!
