Náklonnost rodičů a intenzivní prožívání jejich blízkosti jsou předpokladem zdravého citového, rozumového a osobnostního vývoje. Dítě musí zakusit, že je v tomto světě vítáno a přijímáno, že si ho rodiče přejí a má doma své pevné místo. Tímto v něm vzniká základní vědomí důvěry ke svému okolí. Kladné citové zkušenosti spadající do nejútlejšího dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují nejen budoucí vztah dítěte k druhým lidem, ale také jeho schopnost přijmout a rozvíjet dar víry. Síla vztahu mezi dítětem a matkou se může stát základem zkušenosti víry v Boží lásku. V závislosti na tom, jak dítě zažívá matku a otce, je později utvářen i jeho obraz o Bohu.