V případě smutné události je třeba zpravidla ještě před návštěvou pohřební služby dohodnout termín pohřbu na farním úřadě. Při sepisování podkladů pro smuteční kázání je třeba uvést všechny základní údaje o životě zesnulé/zesnulého i o jeho pozůstalých. Kazatel jistě uvítá také momentky ze života zesnulého/zesnulé, které by bylo možno zmínit ve smuteční promluvě.

Každý pohřeb je vždy příležitostí k zamyšlení se nad smyslem a cílem našeho pozemského života. Jako křesťané věříme, že evangelium Ježíše Krista vnáší naději i do nejsmutnějších oblastí našeho života. Proto je právě zvěst Božího slova ústředním bodem každé pohřební bohoslužby. Jejich cílem je vzájemně se potěšit a povzbudit pozůstalé k víře a naději.

Pokud jde o místo konání, pohřeb je možno vykonat buď v kostele nebo v obřadní síni. Ve výjimečných případech (např. při úmrtí novorozence apod.) pouze v úzkém rodinném kruhu nad hrobem.

V nejbližší neděli po pohřbu se v rámci sborových oznámení při bohoslužbách koná vzpomínka na zesnulého, k níž jsou srdečně zváni všichni pozůstalí. Podobné vzpomínky na ty, kteří nás předešli do věčnosti je možné si vyžádat i u příležitosti výročí smrti.

Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.   (Jan 11,25)