„Stvoř mi. Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“
Žalm 51:12
„Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
Lukáš 10:20
Ježíš vyslal k lidem svých 70 učedníků, aby hlásali království Boží. Představme si, jakou měli radost, když mohli sloužit svému milovanému Pánu. My dokážeme ocenit jejich snahu, když sami podstoupíme podobný úkol. Ježíš řekl, že je posílá jako „ovce mezi vlky". On jim dal instrukce, jak se zachovat, když je lidé odmítnou. Jeho slova: „Ten, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou", jistě vzbuzovala pokoj, ale i nepříjemnosti. A oni šli.
„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“
Židům 11:6
Co si máme představit pod pojmem „víra"? Nejde o věc, kterou bychom mohli zkoumat v laboratoři, ani o magický předmět chránící nás před nebezpečím. Rovněž nejde o stav mysli či učení se zpaměti.
„Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal našim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského."
5. Mojžíšova 7:8
Mojžíš, vůdce lidu, se snažil vysvětlit národu, proč Bůh tolik miluje Svůj lid a proč se právě on stal národem vyvoleným.
"Ježíšovi vstoupily do očí slzy.“
Jan 11:35
Mariina panenka se rozbila. „Zastavila jsem se, abych jí pomohla“, řekla malá holčička své mamince. Maminka se otázala: „A jak jsi jí pomohla?“ „Plakala jsem s ní“, vysvětlovala dcera.
"Pamatuj na slovo dané svému služebníku.“
Žalm 119:49
Obvykle přemýšlíme o včerejšku jako o dni, bezprostředně předcházející tomu, ve kterém nyní žijeme. Co se týče času, včerejší den vždy přesahuje minulost, ať už před 24 hodinami nebo 24 lety.
„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“
1. Korintským 13:12
Je-li Bůh vševědoucí, proč dopustil, aby do světa vstoupil hřích? I když si lidé kladou tuto otázku velmi často, odpověď na ni neznáme. Nezačneme však pochybovat o naší víře? Neměli bychom se zamyslet nad tím, proč neumíme na tyto a podobné otázky nalézt uspokojující odpověď?
„V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.“
Žalm 76:2
Položili jste si už někdy otázku, jaký význam má jméno?
Rodiče ve starém Izraeli měli mnohem náročnější úkol než součastní rodiče. Dle tradice mělo jméno vypovídat o jednotlivci. Dát dítěti jméno znamenalo příležitost vyjádřit náboženské přesvědčení nebo indikovat něco o budoucnosti dítěte podle představ rodičů.
„Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“
Malachiáš 3:1
Události prvních Vánoc byly nečekané. Lidé po staletí očekávali příchod Mesiáše. Když Kristus přišel na svět, byl Jeho příchod neočekávaný a náhlý.
„Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.““
Jan 2:5
Malé děti často kladou otázku „proč?“, mají-li něco vykonat. I následovníci Pána Ježíše pokládali zmíněnou otázku svému Mistrovi nesčetněkrát: na svatbě v káně Galilejské, při nezdařeném rybolovu, při nasycení pěti tisíců lidí. Při uzdravení slepého muže.
„Svolá své přátele a sousedy a řekne jim: „Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.““
Lukáš 15:6
Průměrný turista by se na horách neměl vyhýbat vyznačeným trasám. Někteří si myslí, že najdou svou vlastní trasu, ale mohou sejít z cesty a ztratit se. Většina z nich možná nalezne zpáteční cestu, ale někteří se nikdy nevrátí.
„O to se snažím a zápasím tak, jak On působí ve mně svou silou.“
Koloským 1:29
Starším lidem se neodvážíme říci, že život křesťana je jako vánek. Oni dobře vědí, co to obnáší. Nemáme právo mladým lidem nalhávat, že křesťanská víra po nikom nic nežádá. Má-li být naše víra zřejmá, musíme to dát najevo.
„Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi...
Číst celé zamyšlení