„Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci.“

Izajáš 49:2

Slavný malíř Albrecht Dúrer je tvůrcem obrazu Modlící se ruce, zobrazující ruce jeho bratra. Umělec se rozhodl, že je zvěčni, protože z bratrovy celoživotní tvrdé práce mu bylo umožněno studovat umění, a tak se stát slavným.

„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbož­nosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.“

Římanům 1:18

Když si děti hráli, nadělali přitom hodně hluku. To se nelíbilo jejich otci, a proto je několikrát napomenul. Chtěl, aby skotačili v tichosti a aby nerušili svou ma­minku upoutanou na lůžko. Jeho snaha však byla bezvý­sledná. Náhle zaznělo otcovo varování důrazněji. Nejstarší sourozenec zavelel: „Buďme zticha, otec to myslí vážně!“

„Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.“

Lukáš 2:46

Dobří učitelé používají různé vyučovací metody, aby učinili výuku přitažlivou. Snaží se o to nejrůznější­mi způsoby: vypravují příběhy, aktualizují události, názorně předvádějí určité situace, apod.

„I vstál a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítosti běžel k němu, objal ho a políbil.“

Lukáš 15:20

Mnozí lidé tvrdí, že se tento příběh měl spíše nazý­vat příběhem odpouštějícího otce než marnotrat­ného syna. Ústřední postavou příběhu je milující otec. A jako každý otec byl smutný, když viděl svého syna, jak si ničí svůj život ve zbytečné vzpouře.

„Kterému z andělů kdy řekl: „Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu! Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“

Židům 1:13-14

V příběhu o andělech se odehrává jedno velké drama. Různé náznaky v Písmu nám odhalují pravdu o je­jich neobyčejném povolání, o důležitosti jejich prá­ce a radostném duchu, se kterým slouží.

„Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte."

2. Mojžíšova 14:13

„Stvoř mi. Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“

Žalm 51:12

„Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Lukáš 10:20

Ježíš vyslal k lidem svých 70 učedníků, aby hlásali království Boží. Představme si, jakou měli radost, když mohli sloužit svému milovanému Pánu. My dokážeme ocenit jejich snahu, když sami podstoupíme po­dobný úkol. Ježíš řekl, že je posílá jako „ovce mezi vlky". On jim dal instrukce, jak se zachovat, když je lidé odmít­nou. Jeho slova: „Ten, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou", jistě vzbuzovala pokoj, ale i nepříjemnosti. A oni šli.

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm_, kdo ho hledají.“

Židům 11:6

Co si máme představit pod pojmem „víra"? Nejde o věc, kterou bychom mohli zkoumat v laboratoři, ani o magický předmět chránící nás před nebezpe­čím. Rovněž nejde o stav mysli či učení se zpaměti.

„Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal našim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského."

5. Mojžíšova 7:8

 Mojžíš, vůdce lidu, se snažil vysvětlit národu, proč Bůh tolik miluje Svůj lid a proč se právě on stal národem vyvoleným.