SCEAV
Je jistě dobré si připomínat slavnou a bohatou minulost našich předků víry, ale zároveň se stejnou naléhavostí je třeba si klást důležité otázky – co z těch kořenů vyrostlo, co je ještě živé a nosné v naší současnosti, co naopak v průběhu staletí uschlo, co je potřeba prořezat, pročistit, obnovit, aby ten kdysi košatý strom našeho evropského křesťanství neuschl, nebo nebyl vyvrácen všelijakými větry a vichřicemi, které na něj narážejí i v naší době?!
O tom, jak vydržet tento nápor, obstát a toužit po stálé proměně a životu v hlubokém vztahu s Kristem nám píše svatý apoštol Pavel v Listě Kolosanům 2, 6nn. Předkládá nám přirovnání našeho života ke stromu a jeho kořenům.
Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.
Svatý apoštol nás zve, pojďte ke Kristu – žijte v Kristu Ježíši. V něm zapusťte kořeny a nebudete svedeni všelijakými jinými bájemi a klamným filozofováním). Čím více budeme žít podle vzoru Ježíše Krista, tím více budeme v Něm zakořeněni. Čím více se však budeme od Krista vzdalovat, tím více bude náš život mělčí i naše zakotvení a kořeny nebudou hluboké. A v tom tkví jisté nebezpečí našeho vykořenění, které se šíří naším kontinentem, naší Evropou. Vzdalujeme se Kristu a tím se šíří mnohé obavy a prožíváme velkou nestálost, které nás ohrožují a někdy děsí. Zároveň ale pozorujeme, jak na jiných kontinentech v současné době přináší evangelium bohaté plody a zapouští kořeny – ať už v Africe, Asii, Indii a v mnoha dalších zemích světa.
To je pro nás, křesťany v Evropě, obrovskou výzvou, abychom nerezignovali na náš vztah s Kristem, ale naopak ještě více toužili a usilovali žít autentickým životem víry! Kéž by lidé viděli naše zakořenění v Kristu a sami zatoužili vydat se cestou následování Krista a stali se součástí communia viatorum – společenství poutníků, kteří také putují s Kristem tímto světem. Nesme evangelium tomuto světu – slovy, činy, které pramení z našeho hlubokého vztahu víry, lásky a naděje, který máme v Pánu Ježíši Kristu.
Náš život, naše lidská existence (bytí) potřebuje hluboké kořeny. Svatý apoštol Pavel píše o tom, jak se to má v našem životě realizovat. Tím, že se budeme držet víry v Krista, jak jsme v ní byli vyučeni a budeme vzdávat díky, tedy budeme za to Bohu vděčni. Kdo přestane děkovat a být vděčný, stává se často nesnesitelně nadutým až arogantním sobcem, a tento životní postoj vede v důsledku k úpadku společnosti.
Přeji nám všem, abychom nejen vzpomínali na dávné a slavné dědictví našich duchovních otců a předků ve víře, ale sami byli v naší současnosti živým odkazem, poutníky a následovníky Ježíše Krista, kteří ho neopouštějí, ale mají v Něm zapuštěné hluboké kořeny. Jen tak nezůstane odkaz svatých Cyrila a Metoděje pouze nějakým artefaktem dějin, ale bude živou tradicí a inspirací pro další generace. Pán ať nám v tom pomáhá a žehná!
