SCEAV
Ortodoxie
V 17. století prochází luterské církve v Evropě krizí. Třicetiletá válka způsobila strašlivé zpustošení a úpadek mravů. Evangelické církve nedovedly reagovat: převládala v nich scestná luterská ortodoxie, která se projevovala bujením polemiky a dogmatismu, lpěním na tradici a konfesích jednotlivých denominací, zanedbáváním praktické 
biblické zvěsti a vyloučením laického živlu ze života církve. Učení o všeobecném kněžství zůstávalo zcela v teoretické rovině. Protestantští theologové zdůrazňovali čistotu učení ale nedbali na každodenní křesťanský život. Pravdivě bylo o této situaci řečeno, že byla „namnoze podobná té, která vyvolala Lutherovo vystoupení, s tím, že nyní nastala v církvi, kterou sám založil“.
Na Těšínsku se negativní stránky orthodoxie příliš v 17. století neprojevovaly: kraj byl od r. 1654 bez luterských kostelů a veřejné evangelické bohoslužby. Evangelická církev se stala „církví laiků“, kteří čerpali duchovní vzdělání z tajně přechovávaných starých knih a dobové malicherné spory teologů jim nebyly známy.
Situace se poněkud změnila až po r. 1709, kdy za Horní branou města Těšína vystavěn Ježíšův kostel – tehdy i na Těšínsku začala bujet ortodoxie – ovšem již v konfliktu s následujícím duchovním proudem v církvi: s pietismem.
